Z nemastného neslaného dne na dno a pak zpět ke světlejším zítřkům. Začínám si na tyhle sinusiodní jízdy nějak zvykat.

Den začal dobře, protože jsem nezaspal. Dorazil jsem do práce včas před pravidelnou poradou v deset (která se vlastně konala již v pátek). Ale alespoň jsem se mohl vrhnout na práci. Oproti běžným dnům jsem ale přece jen udělal jednu změnu a nezapnul si IMO.IM, kde bývám na třech účtech současně. Sice jsem měl zapnutý Gmail, ale ani na Skypu nebo ICQ jsem nebyl online. Cíleně. Doufal jsem, že tak eliminuji možnost, že bych byl v kontaktu s mým ex. Zní to hnusně, ale někdy vím, že určitý den by bylo nad mé síly se s ním bavit. Není to jeho chyba, ale občas mi nevědomky již jen svojí přítomností spustí stav sebelítosti a smutku.

Po práci jsem utekl na jedno svařené víno do Qcafé. Samozřejmě tam dole seděl ex a při cestě nahoru si objednat, jsme na sebe narazili. Nechci říkat, že mi to zkazilo den, spíš mě to jen lehce rozhodilo. A to nebylo dobře, protože jsem se chystal na pondělní poker, tentokrát i s jedním z Q-barmanů Honzíkem. Můj špatný pocit se potvrdil ve chvíli, kdy jsem vypadl jako PRVNÍ z celého turnaje. Na svou obranu podotýkám, že mi celý večer padaly „skvostné“ kombinace jako „2,3“, „6,4“, „7,3“, „8,4“ a podobně. Zatímco odvážlivci u stolu byli schopní na J,J vsadit all-in, já se držel zkrátka a můj bank se ztenčoval. Nakonec jsem dostal A,8 a na flopu byla 8. Nic moc, ale když na turnu došlo eso, měl jsem A,A,8,8 s tím už se dalo hrát. Bohužel můj all-in dorovnal jeden Rus, který měl v ruce K,K a k tomu K na flopu (ale fikaně při flopu neraisoval). Vypadl jsem po necelé hodině hry. Trapné, ale na svou obranu dodávám, že bych to znovu zahrál stejně (šance na K,K,K byla opravdu minimální).

Honzík si vedl jen o chlup lépe a brzo jsme mohli z kasína odejít. Řekli jsme si, že se otočíme v Qcafé na jeden drink, což bylo možná zbožné přání, ale k realitě mělo stejně daleko jako Sheldon k sociálnímu cítění. Nakonec mi ale Qcafé a jeho osazenstvo zachránilo večer. Pořídil jsem si ve zdejším Q shopu ze zoufalosti „psí známku“ s duhou, protože jsem byl v kasínu svědkem toho, jak Honzík během hraní pokeru sbalil zajíce. Tedy ne sbalil, ale nechal mu své telefonní číslo. Zatímco Honzík měl duhový řetízek na krku, zajíc ho nosil na ruce. Neskutečné (a nefér podotýkám, protože já tam hrál už potřetí a nic takového se mi nestalo!).

Kromě toho seděl v Qcafé taky Robin, Lukáš a dorazil i Honza Folný, kterého jsem po tak dlouhé době opravdu moc rád viděl. S ním a jeho „kamarádem“ jsme si výborně pokecali (částečně i anglicky, byť jsem na můj vkus často hledal správná slovíčka). Na netu jsem si v průběhu večera domluvil na víkend sexuální schůzku s jedním z exmilenců mého ex. Domů jsem odjížděl po půlnoci. A v batohu jsem v tramvaji objevil cheeseburger od Honzíka. Ač to bylo proti všem mým dietním zásadám, uvědomil jsem si, že mým posledním jídlem (taky proti všem mým dietním zásadám) byl oběd. A tak jsem povečeřel tuto nedietní pochoutku (jíst pečivo večer je stejný hřích jako „Nezabiješ“), dojel domů a šel spát. Nakonec ale nemohu říct, že to byl špatný den. Jen se vyvinul zcela jinak než jsem chtěl a očekával. Ale co na tom? Přežil jsem jej…

P.S. Během dvou měsíců, co chodím do posilovny, jsem už podruhé ztratil kartu pro vstup. Jupíííí!