Jsem sice utahaný jako kotě, ale usmívám se. I když vlastně nevím proč a vlastně mě to ani nezajímá. Možná to je můj problém. Je mi v zásadě jedno co se mnou bude. Tuhle strategii (svůj život) hraju totiž bez jakéhokoliv plánu…

Uff, tedy čtvrtek, to bylo něco. Dvě noci po sobě se mi povedlo jít spát dřív jak mezi druhou a třetí jako obvykle. Sice jsem šel jen o chvíli dřív – o půl druhé, ale ráno jsem se necítil jako mrtvola a došel jsem do práce včas na to, abych urychleně mohl vložit dva články a zmizet na tiskovku. Po tiskovce o cloudových službách, následovaly slabé dvě hodinky v kanceláři, kdy jsem opět vložil několik aktualit a hurá na další tiskovku, tentokrát u příležitosti uvedení bezpečnostního systému Norton 360 verze 6. Má několik zajímavých novinek a minimálně funkce Identity Safe stojí za vyzkoušení (měla by být přístupná zdarma). Online Backup je taky fajn služba, ale v ceně je úložiště jen 2GB (lze přikoupit kapacitu), což vám možná postačí na dokumenty a tabulky, ale pro mé desítky a stovky GB dat v podobě fotek vychází daleko lépe řešení externího disku, který ukryju u rodičů nebo na pracovišti. Tiskovka se uskutečnila v novém a velmi lidsky příjemném prostředí podniku Love Kidó, který se nachází na ulici Šmeralova. Nejsou striktně vegetariánští (občas se v jídle mihne šunka nebo losos), ale vaří hlavně zeleninová jídla a polévky a z toho co jsem ochutnal, jim to jde zatraceně dobře! Určitě se mám v plánu někdy stavit ochutnat autentická vína, která se vyrábějí starou metodou, s přírodní biologickou ochranou v podobě přesličky nebo kopřivy.

No a po tiskovce následovalo Qcafé, kde jsem si sice příliš neužil Robina, ale jeho kamarád Martin ho docela zastoupil. Lehce jsem se s ním zapoměl, takže jsem nakonec byl rád, že tak tak stíhám posilovnu! Za barem v ní stál taky solidní model. Ne příliš namakaný, ale s brutálním pohledem. Při představě, že se na mne kouká, jsem ze sebe mačkal zbytky sil. Dal jsem si břicho, stehna a lýtka, protože ačkoli nemám ke svým lýtkům výtku, na nohách se nachází 50% svalů. A čím víc svalů máme, tím lépe co? Tím lépe spalujeme. Neznám větší bolesti, než když skončím cvičit stehna. A bolest je co? Bolest je dobrá (ok, vypadá to, že mi hrabe a raději toho nechám, ale věřte, že cvičit nohy je vhodné)!

Po návratu mi při pohledu na moji zanedbanou domácnost starého mládence nakonec hráblo úplně a v půl jedenácté jsem sesbíral prádlo (některé kusy zde visely jistě několik týdnů) a něco před jedenáctou jsem začal žehlit trička (hodně triček), košile i rifle. A tak jsem ze sebe získal dobrý pocit. Dnes odjíždím směr Brno, kde bude zítra AdaMM slavit narozeniny. Trochu se bojím, jak dopadnu, ale kdo se bojí, nesmí do Krna…

P.S. Pokud máte rádi Brno, zvažte zakoupení e-publikace o tomto městě, která se jmenuje Průvodce místy, která nenajdete v průvodcích (všechny dnes uvedené linky jsem zveřejnil nezištně). Sám jsem ji ještě nezakoupil, ale zvažuji to z jediného prostého důvodu – Michalovi Kašpárkovi věřím to, že to bude nejen čtivé, ale odhalí mi v knize i místa, která jsem za pouhých osm let života v Brně nenašel…