Začínám si zvykat sám na sebe. Začínám si zvykat na to, že mi nikdo neříká, že jsem tlustý. Začínám si zvykat na to, že všechno visí na mě. Už si ani nevzpomenu, kdy naposled jsem brečel při pomyšlení na mého ex. Určitě ne tento týden. Ani ten minulý. Někdy mi je sice smutno, ale to jsem prostě já. V další fázi si budu muset najít známé, kteří třeba někdy chodí pařit do buzinců. Teda nebudu muset, ale budu chtít. Možná…

Ouuuu jéééé! Divíte se co tak zvesela? Právě jsem se vrátil z posilovny, takže jsem plný endorfinů a navíc jsem si dneska dal opravdu záležet s prsama, takže pohled do zrcadla po cvičení mi vykouzlil úsměv na tváři. Sice nehubnu, ale začínám vypadat jako chlap (já vím, v různých obměnách píšu tento odstavec opakovaně a třikrát týdně).

Takže v pondělí jsem zjistil, že opět celý tištěný časopis vkládám sám, protože kolega se bude věnovat něčemu jinému. V úterý mi docvaklo, proč jsem dostal příslib od šéfa, že si promluvíme brzo o výšce platu. Jasně, v brzké době bude na pozici, kde o tom nebude rozhodovat (místo AAAARGH volím raději ROFL a bez komentáře). Večer jsem zašel znovu na pokerový turnaj, bohužel jsem tentokrát vypadl po dvou hodinách a ze 65ti účastníků jsem skončil na 40tém místě, což mne nepotěšilo, protože jsem si dokázal nahrabat asi 40 000 chipů, ale pak jsem je trochu zbrkle zahodil v jednom All In. Muž který mne deklasoval (mimochodem většinu osazenstva tvoří kluci pod 25 a častokrát velmi koukatelní), si rýpnul, že jsem to neměl hrát, tak jsem mu to vrátil poznámkou, že jsem jej neviděl minule u finálového stolu. Mimochodem vypadl asi o patnáct minut později. MU HE HE.

V úterý jsem musel zrušit plánovanou návštěvu středeční představovačky ASUS Transformer s čtyřjádrovým procesorem (mimořádná porada), ale i tak mi zbývá oběd na Floře a zítra dvě akce, takže resty co mi zbývají tento týden bych měl začít urychleně řešit. Vynechal jsem i Qcafé, protože jsem zjistil, že netrávím doma příliš času a z práce jsem jen zašel nakoupit zeleninu (mrkev a okurku, nikoliv trávu) a potom hurá do posilovny. Cvičil jsem horní partii a břicho, takže ve čtvrtek mne čekají hlavně nohy a břicho. V neděli se snad vrátím včas na to, abych stihnul posilovnu. O ničem jiném teď můj život není. Práce a posilovna. Relaxovat tím, že jsem donucený být sám se sebou. Očistec? Ani ne. Nakonec nejsem tak hrozný člověk. A budoucnost? Třeba někoho potkám nebo jsem potkal, třeba ne. Nic horšího, že umřu sám a opuštěný se mi stát nemůže. Hlavně aby jel internet (cynismus a sarkasmus, mí oblíbení přátelé)…