Tužeb aktuálně moc nemám. Snad jen každé ráno se před zvážením pomodlím, aby tam bylo menší číslo než minule (ok, teď trochu lžu, je mi to v zásadě šumák, protože vím, že drobné výkyvy ve váze nic neznamenají, pokud opravdu pravidelně cvičíte, což činím). Plánů mám ale spoustu…

Třeba dokončit úpravy všech fotek, najít chybu v míchacím programu, namíchat zase nějaké nové DVD a někdy… …někdy za nějaký čas se pomalu rozhlížet po někom, komu by nevadilo se mnou strávit zbytek života. I když období rezignace na „vztah“ ještě stále neskončilo. Opravdu chci někomu zasvětit několik let svého života, abych poté zjistil, že jsem zase na startu? „Jen blbci opakující stále tu stejnou chybu tomu věří, proto asi taky dost gayů vlastně vztah nehledá.“, našeptává mi mé realistické já. „Neboj, najdeš někoho, kdo te bude mít opravdu rád,“ špitá mé optimistické já slabým a písklavým hláskem. Komu věřit?

Včera večer jsem si uvědomil, že již několik měsíců doma nepoužívám dva monitory a v zásadě mne to zpomaluje. Když si totiž maximalizuji na celý monitor internet, pak mi trvá dlouhé minuty se vrátit zpět k rozdělané práci (psaní textů nebo úpravu fotek). Protože jsem svého červeného draka už minimálně měsíc nezapnul, dnes přijde o monitor. Stále zvažuji, zda ho odstranit i z místnosti a najít mu nějaký pěkný kout třeba ve skříni nebo jej nechám na původním místě. Asi zvolím kompromis. Půjde pod stůl, abych jej v případě nouze mohl zapnout. A možná na něj před přesunem ještě nainstaluji nějaký program pro vzdálenou správu. Je smutnou pravdou, že na mém novém počítači stále mnoho programů chybí. Například teprve dnes po ranní sprše jsem si nainstaloval Calibre pro svého Kindla, kterého jsem od úspěšné reklamace nevzal do ruky. Pravda, konverze časopisu o focení (PDF) se ne úplně zdařila, takže zůstal stále doma.

Jinak nic nového u Kombajna. Včera jsem zašel s panem P. do divadla ABC na hru „Všechno na zahradě“, což je příjemná komedie, z amerického předměstí. Podle hlasu jsem jasně identifikoval Stanislavu Jachnickou (dabovala seriál Brutální Nikita), a z dvanácté řady jsem si chvíli nebyl jistý na sto procent, ale i Dana Syslová má docela jasně identifikovatelný hlas. Miroslava Vladyku pak netřeba slyšet, příliš mnoho prostoru ve hře nedostal, i když diváka hrou provází. Ve hře exceluje hlavně Veronika Gajerová a Aleš Procházka (hlas profesora Snapea v HP). Na Viktorovi K. jsem se bavil asi o chlup víc, protože to byla politická satira, ale tuhle hru taky nemohu nedoporučit. Dnes mne čeká domluvit se na focení ohledně koncertu Matina v sobotu a 11. února se bude v Roxy konat setkání fandů studia BioWare – BioCon 3.0, kde bych se taky měl prohánět s foťákem. Tedy za předpokladu, že nebudu v Madridu.

A teď mne omluvte, jdu se někam najíst. Dnes bych si měl dát maso, když jdu do posilovny. Ale ani nevím, zda na něj mám chuť, včera jsem totiž večeřel grilované kuře v McWrapu, kam jsme zavítali s panem P. po divadle. Vůně McDonalds mi ale ani moc neschází…