Je těžké se někomu omluvit, když zjistíte, že ani neznáte jeho jméno. Tedy spíš její. Pamatujete mé druhé tento týdenní faux pas z úterka?

Protože jsem měl v plánu si vzít na New Media Inspiration a na omluvu totálního selhání komunikace z mojí strany kytku, potřeboval jsem jaksi zjistit jméno té, které by měla omluva patřit. Když jsem v úterý bral telefon, byl jsem zrovna na odchodu z redakce a na ulici s jezdícími tramvajemi. Navíc můj naprosto klasický problém při telefonování je ten, že než začnu vnímat osobu na druhém konci telefonu, je už dávno po představování.

Mohl jsem se tak chytit jen toho, že to byla žena. A pak jsem měl samozřejmě ve výpisu volání její číslo. Takže mi Google vyplivnul jediný výsledek, což byl kontakt na nějakou loňskou akci z června ohledně kávy. Měl jsem tedy jméno, ale když jsem jej prohnal znovu vyhledavačem, dostal jsem celý soupis žen a dívek naprosto stejného jména na FB. Naštěstí jsem si uvědomil, že když někdo dělá na konferenci o sociálních sítích, nebude mít jen FB, ale taky G+ a pravdepodobně i LinkedIn a jiné sociální sítě. Na LinkedInu se mi výběr zůžil na dvě kandidátky, takže stačilo zkontrolovat jen názvy firem, kde dotyčné pracují. Díky tomu jsem se večer začal cítit alespoň trochu více sebejistě. Věděl jsem jak jméno dotyčné, tak jsem znal i její tvář.

Někteří lidé mají pravdu. Zanecháváme na sociálních sítích a internetu tolik stop, že stačí jeden jediný hovor a vy si snadno naleznete jméno člověka, jeho tvář, jeho profesní kariéru (mimochodem působivá) a konec konců pravděpodobně (pokud to dotyčný nemá zakázáno) i jména jeho kamarádů na FB. Když si to člověk domyslí do důsledků, dostat se ke komukoliv do okruhu známých je děsivě snadné. Pokud toho ještě nezneužívají tajné služby a mafie, měly by se to naučit. V tomto je velká budoucnost. A tím se dostávám oslím můstkem k tomu, že dnešek strávím na New Media Inspiration. Pokusím se o tom něco víc napsat na web Profitu a možná i na tento blog. Kdo na akci nebude přítomen, může zápisky z ní sledovat podle hashtagu #nmi12 na Twitteru.

Jinak byl včerejší den zase klasický a to po všech stránkách. Práce, oběd v Countrylife, práce, potom káva s panem P., na chvíli Qcafé, dva díly Castle, trocha detektivní práce na internetu a pak spát. Tentokrát ne ve tři, ale v 2:53. Jo, já vím. Nejsem normální…

P.S., Když jsem dorazil na akci, zjistil jsem, že ona slečna už ve firmě nepracuje. Ale zjistil jsem, kdo po ní převzal mobil.Když jsem došel se slovy: „Já bych se chtěl omluvit za ten mail,“ ke slečně. Usmála se a řekla: „Vy jste pan Hamřík, že? To je milý.“