i škaredé holky mají právo na štěstí, nikdy ti neřeknu, kam opravdu jede můj vlak, nikdy ti neřeknu, kde moje hlava stojí, nikdy ti neřeknu, kdy jsem to cítil nejvíc…

Perex  jsem si půjčil z alba 100 od Vítrholce. A musím k tomu říct, že takto nadšený z poslechu CD jsem nebyl pěkně dlouho. Na CD naleznete sice jen 8 tracků, ale dva z nich dokonce překračují 10ti minutovou stopáž, takže se opravdu nejedná o polovičaté album. Excelentní texty, které mají hlavu, patu, smysl a jsou odfiltrovány od patosu komerčních plastikových placek. Je mi jasné, že tahle věc se nebude líbit každému. Snad jen tomu, kdo si občas pochutná na moučníku se špetkou dekadence a jehož sprosté slovo nepřivede do komatu. Underground v moderním kabátě. 11 bodů z 10ti!

Je ráno, jdem městem, ty jsi kyborg, já pejskař…

Jinak to včera bylo klidné. Byl pátek. Chvíli jsem se pohrabal v PC u známého, nafotil jsem asi 90 makro fotek, z nichž je většina poměrně slušná. Část půjde do fotobanky. Abstrakce rulez. Večer v café Alfa ve společnosti lidí, ke kterým lze mít respekt. Zhulen na maximum jsem odlevitoval domů. Nabitý jako akumulátor v nabíječce bez ochrany přebití. Domluvil jsem si s AdaMMem výlet na nákupy na dnešek. Ukecel jsem jej na 11.30, oba jsme zaspali a tak jsme vyrazili v 13.15, ale to už je zítřejší zápis…

Mám tajný plán, jak se dostat do čítanek, našel jsem cestu mezi literární elitu, za použití stroje času se přesunu do poloviny 19. století a pokusím se kvalitně opíchat Boženu Němcovou…

Na dveřích visí kunda Katky Kornové, zítra všichni hrajem s Karlem Gottem. Mrdám svýho Harleye, mrdám svýho Harleje, na tebe už lásko nemám vůbec čas…