Dřív jsem měl vyšší úspěšnost při plnění svých plánů. Co se změnilo?
Na sobotu jsem vlastně zas tak velké plány neměl. Chtěl jsem jen vyzvednout věci z Alzy, zajít do Qcafé, podívat se po obchodech po nějakých riflích o číslo menší velikosti, nakoupit jídlo a projít dvě zastavárny v okolí Míráku, které ukradl na I.P. Pavlova nějaký týpek AdaMMovi. Bohužel se to zaseklo hned na druhé položce. Strávil jsem v Qcafé nádherných šest hodin a čtyřicet minut ve společnosti Robina, Pepíka, Honzíka, Matěje a Džu. A pak jsme se vypravili na Staroměstské náměstí, vyšlápli si na prohlídku do věže (samozřejmě jsem u sebe neměl foťák), dali si šunku a svařené víno. Domů jsem se dostal v deset. Ale byl jsem ještě ve stavu, kdy jsem se odvážil pustit se do boje s Windows 7. Vypadá to, že na dnešek si nic zvlášního plánovat nemusím. Jen sem přesunu program ze soboty. Je komické, jak jsem se v týdnu těšil na to, že nebudou o víkendu večírky a pak jsem to takto propil.
Na novém počítači se mi povedlo naklonovat systémovou i datovou partition na SSD disk. Jen to nebootuje. Vypadá to, že ani za tři dny od dodání to s pomocí známých nevyřeším. Pamatuju doby, kdy operační systém šel instalovat z každé systémové diskety. Ale to je již dávno a mezitím se uchytila nejrůznější protipirátská opatření. Tak holt budu muset zklamat lidi v Perpetuu i na Flédě a smést to ze stolu s tím, že mi pár týdnu trvalo nainstalovat z předinstalované kopie HP Windows 7. Vypoví to dost o tom jaká jsem lama i o tom, jak tyhle firmy vycházejí vstříct v intuitivnosti designu OS? A nyní mne omluvte, potřebuju cigaretu a nakoupit.
KLIKNĚTE MI prosím na soutěž (dole vlevo buttonek).
Sympatické osobní …..… sebestředně sebekritické povídání připomínající atmosféru songu Chrise Christoffersona, proslaveného Johnym Cashem "Sunday morning comming down", vč. vynikající české verze v podání Pavla Bobka, známé jako "Nedělní ráno". Autora přátelsky zdravím!