Jak jsem strávil státní svátek? Ve vzduchu visel sex s panem B, mohl jsem někam vyrazit s panem A, ale vstoupil do toho pan E. Zřejmě se jedná o nějakou chemickou reakci, kdy i mužský mozek dokáže vyhodnotit dvě věci jako je sex a pokec u kafe s překvapivým výsledkem.

Spát jsem šel kolem půl páté, ale už v děvět jsem se vzbudil a kolem desáté vyrazil na pár minut do práce. Cestou z ní jsem si vzal domů pokerovou sadu a taky jsem koupil silikonový gel. Zdálo se, že je vše připravené a stačí trochu uklidit a koupit víno, když v tom jsem zjistil, že pan E se na FB ozval. Ani poté, co vystřízlivěl si neuvědomil do čeho leze a zašal si se mnou psát. Dokonce mi nabídl, zda se večer nesetkáme (ve vší počestnosti). Cítíte to dilema? Pokec s někým, kdo vás mimoděk nutí se usmívat nebo domluvený sex a víno (poprvé od rozchodu)? Tohle dilema jsem předložil před pana E, protože mám raději upřímnost než mlžení a lhaní. Pan E to zkousl, což bylo dobré znamení. Takže jsem učinil rozhodnutí, poslal jednu sms a sex zrušil. Věřím, že bych si jej užil. Ale něco uvnitř mi říkalo, že ta zajímavější varianta večera bude s panem E i kdyby mělo zůstat jen u pokecu o počasí.

Vtipné je, že jsem při prohlížení jeho fotek na FB (je to mor!) našel jeho fotku s jedním ze známých od Toma z Brna. První oťukávání neproběhlo uplně nejlépe. Oba jsme měli kocovinu a jedna z prvních věcí, kterou jsem se dozvěděl bylo to, že se od příštího roku stěhuje za prací do ciziny. Tolik k negativům. Co se týká pozitiv, tak stále platí, že pan E je velmi příjemný mladík, který to má srovnaný. A navíc nemohu zakrývat, že se mi velmi líbí fyzicky. Krásný obal je obvykle jen falešná vějička na zkažený vnitřek, ale moje intuice (pravda, je dost mizerná) mi říká, že to není tento případ. Sluší se podotknout, že mne odvezl domů a dali jsme si letmou pusu. Jen rty na rty. A ani nechci vědět, jak musel vnímat mé rty vysušené po středeční pitce haldě cigaret.

Co se týká pana B, poté co jsem zrušil naši sexuální schůzku, stal jsem se vyvrhelem a nikdy mne nechce vidět. Cena za upřímnost. Co se týká pana A, touží po vztahu. A držel si odstup tak moc, že jsem mu navrhnul že můžeme kdykoliv na víno nebo kávu, ale zřejmě tento postoj nesdílí. Další cena za upřímnost. Takže kdo nám zbývá ve hře? Pan C, který se zatím příliš nepohl z políčka START, pan D, který je až příliš mladý a krásný, abych měl pocit, že má cokoliv smysl a pan E, který co nevidět zmizí do ciziny a na kterého jsem myslel celou dobu od minulé noci. Tahle hra bude ještě pěkně zamotaná. Na stranu druhou, bylo by to tak překvapivé, kdybych našel po tom trápení (které bylo možná příliš krátké, ale o to intenzivnější) někoho fascinujícího a on musel zmizet někam jinam? Bylo by to otřepané klišé, takže by to docela přesně zapadlo do toho, co se v mém životě děje. Jistě, dost z vás namítne, že je brzo. Je. Ale já s k nimu nechci stěhovat. Vztah nelze domluvit, nelze jej naplánovat. Musí vzniknout. Z něčeho, čemu říkáme randění. A já bych randit chtěl. Aktuálně především s panem E. Je chytré zkoušet randit s někým, kdo co nevidět odjede? Možná pro milovníky sebetrýzně. Mozek a srdce jsou v trvalé opozici a Tichá dohoda má jedno heslo. Co tě nezabije, tě posílí. Nevím zda mám chtít posilovat duši. Ale při pohledu do zrcadla bych měl dělat alespoň něco se svým tělem…