Stěhování doma, stěhování v práci a trochu insomnie po večerní scifárně, takový byl včerejšek…

Včera po práci jsem zamířil na Florenc, kde jsem si prohlédl nějaké dokumenty k bytu a pak jsem přímo v kavárně zaplatil dva nájmy dopředu. Dokonáno jest a v sobotu si vyzvednu klíče. Maroshe si tento týden moc neužiju, ale možná je to tak lepší. Připomíná mi mnoho dobrého, ale bohužel i to, že jsem to ztratil. Včera dojel večer domů a hned zase pospíchal, protože noc strávil na chatě u Páje. Měl jsem tak volné pole působnosti opravdu ve všem. Prozkoumal jsem jednu sexuální hračku a když jsem podruhé projel sbírku DVD, abych opět nenašel to s vetřelčí sérií, navštívil jsem kluky nahoře. Taras mi nakonec doporučil sci-fi Symptom Pandorum, což se ukázalo jako naprosto výborná volba. Jistě, film je to spíš béčkový, ale má pár svých velmi dobrých momentů a velmi hutnou sci-fi atmosféru. Prostě nelze nedoporučit.

Pak jsem šel spát. Nespal jsem na gauči jako obvykle, ale lehl jsem si do prázdné manželské postele. A pak jsem dlouho nemohl usnout. Což se bohužel v poslední době stalo pravidlem. Dřív mi stačilo nasměrovat tělo do postele a už ve chvíli, kdy jsem do ní padal, jsem o sobě nevěděl. Teď se spánek loudá a čekám na něj. Dokonce ani joint mi příliš v usínání nepomáhá. Jistě by se doma něco na spaní našlo, ale myslím, že vím kam tahle cesta vede. Tři roky jsem se snažil všemožně usnadnit Maroshovo špatné spaní bez většího výsledku a teď to skoro vypadá, že je to infekční (takovej hodně slabej joke).

Co víc psát? Není už moc o čem. Jsem tak trochu ve vakuu. Stěhování mne nečeká jen doma, ale týden poté i v práci. Přesun z Barrandova do centra města mi opravdu nevadí. Docela se na něj těším. A to je asi nejdůležitější. Najít si něco na co můžu těšit. A ignorovat všechno to, co mi tlačí na můj vaz a hrozí jeho zlomením. Je to jasné. Dnes budu optimista. Aspoň pár hodin. Ale třeba mi to vydrží až do večera…

P.S. Já vím, budu do 11.11. velmi otravný, ale každý den mi můžete poslat hlas kliknutím na červený buttonek na adrese: http://apps.facebook.com/msi-soutez/?action=profile&id=734 (PROSÍM, PROSÍM, PROSÍM). Je to asi dost utopie hrát takto proti náctiletým dětem, ale možná je trochu utopie přesně to, v co potřebuju zkusit věřit. Při pohledu do „katalogu buzen“ na Iboys.cz je ostatně utopie jedinou možnou variantou.