Některé formy sebetrýzně mám opravdu vychytané…

Život stojí za hovno. Třeba včera jsem zažil Maroshe tak, jak nikdy. Chtěl jsem si jen říct pár věcí s Tomášem. A Marian se naštval. Pak mi vyčetl, že se pletu mezi něj a Toma. A co je horší, myslel to vážně. Jako kdybych ještě před devíti dny nechodil s oběma! Zřejmě nemám právo mluvit s Tomášem. Škoda, že se takto obranářsky nikdy Marosh nepostavil ke vztahu ke mně. Nikdy v minulosti. Těžko bychom pak začali žít ve třech. Možná bychom si tak ušetřili spoustu problémů. V lásce se nesmí jen brát, ale i dávat. Ale nejdůležitější je to, že nikdy nesmíte dávat ani o trochu víc, než ten druhý vyžaduje. Jinak si to poserete. Jistě, každý z nás si své partnery idealizuje. I já jsem tu část jeho charakteru, kterou by šlo označit jako „panovačný sobec“ nevnímal. A teď se ji budu muset naučit akceptovat. Jinak se těžko naše cesty mohou rozejít v poklidu. Ale chci to vlastně ještě? Mou negativní stránkou jsou pro změnu emoce. Není pro mne příliš snadné se nezbláznit. Pokud ale mám naleznout klid, budu muset začít své emoce kontrolovat. Vztek a zlost, které mohou ubližovat jiným a ve svém konečném důsledku i mě samotnému. Boj s démony, který člověka dokáže srazit na dno.

Proč je mi tři dny fajn a pak se vrátí ta bolest, kdy máte pocit, že vám někdo vyrval srdce z těla? Z našich společných dní mi zbývá upravit jen pár fotek. Jsou to ty, na kterých je Tomáš a Marosh. Na jedné sérii líbající se v pleťových maskách, na druhé milující se. Je to vysoce efektivní způsob sebetrýzně. Upravovat fotky, na kterých vypadají ti dva tak šťastně a přemýšlet o všech těch sračkách, který se nám staly. Přemýšlet o tom, proč si Marosh nikdy podobným způsobem nebránil mně. O tom, že ta nádherná těla už nikdy nepohladím. Už nikdy se nebudu koukat do jejich očích tak, jak jsem je mohl vidět skrze objektiv tenkrát, kdy jsem měl za to, že je všechno fajn. Co bych lhal? Neděle byla příšerná. I když to pláčem nespravím, nemůžu přestat. Pořád to bolí. Ale je to jejich rozhodnutí a já jej musím začít respektovat, ať je sebebolestivější. Chvíli to chápu a vidím naprosto jasně a o pár hodin později jsem lapen v bouři svých emocí. Klíčem je se odstěhovat.

Zároveň vím, že se strašně moc bojím zase začít žít. Nechci začínat odznova. Sen který jsem snil s Maroshem byl tím nejhezčím, co jsem ve svém životě zažil. A je konec. Jeden den to chápu, druhý tomu nevěřím. Jeden den to beru jako samozřejmost, druhý den se toužím probudit. Jsem už blázen nebo k tomu jen směřuju? Jsem strašlivě moc psychicky unavenej. Aktuální váha 76.6 kg a pokud nemáte svému partnerovi nebo expartnerovi důvod věřit, tak jen upozorňuji, že dnes začíná týden bezplatného očkování na HIV v Domě světla (Malého 3). Já si asi zajdu.

Otvíračka:

31/10//10,00-19,00
01/11//10,00-19,00
02/11//09,00-12,00
03/11//10,00-19,00
04/11//09,00-12,00