Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


Až jednou…

Praní, velmi málo internetu a dva filmy v posteli. A taky spousta slz.

Včera jsem si chtěl užít byt, ve kterém poslední dva roky bydlím sám. Soukromě. Pustil jsem pračku, umyl nádobí a umotal jointa. Ne že bych ho chtěl balit nějak silnýho, ale když snídám jeden rohlík, oběd odbudu banánem a večer si ukrojím tenkej chleba, tělo se chová dost jinak, než když jím normálně. Pustil jsem Minority report, což je čistokrevná scifi. P.K.Dick, autor předlohy ale vynikal právě v psychologickém vykreslení postav. Stejně jako v případě Asimova je budoucnost jen kulisa pro mezilidský příběh. Asi jsem mohl mít lepší výběr, protože koukat se na ztrápeného otce, který se kvůli ztrátě syna rozešel s manželkou a teď bere nespecifikované drogy a kouká na videa se svým chlapečkem, mi až moc připomněl sebe. Jak se zhulený koukám na Minority report, občas si sám projdu byt, přelétám po něm pohledem a říkám: „Jak já to tady miloval“. A pak koukám dál na film a pláču, protože jsem přišel o svého Maroshka i Toma.

Po filmu jsem pověsil prádlo na sušák a napadlo mne, že až jednou, možná za pár měsíců, jak se ale znám, tak spíš za pár let, budu sedět s někým a budu mu vyprávět o Maroshkovi. O tom, jak jsme diskutovali o hudbě, koukali se na seriály, jezdili do přírody, do Brna, za našima rodinama, jak jsme spolu viděli Depeche Mode, Madonnu, AC/DC, Pet Shop Boys, Hurts, Take That. Na neuvěřitelný koncert Suede v Paříži, na který jsme jeli ze Štrasburku (ostatně nebýt Maroshka, tak bych Suede ani nikdy nepoznal). O tom, jak proběhlo naše první milování, o tom jak jsem ho miloval, o tom jak jsem s ním prožil ty nejhezčí chvíle v celém svém životě. A až se ten druhý zeptá: „Co se stalo?“, tak jen sklopím hlavu a zašeptám: „Já…“ A pak jen velmi tichým hlasem dodám: „Zabil jsem svým negativismem a pesimismem jeho lásku ke mně“. Nerozbrečelo by vás to? Mě rozhodně ano.

Vím, že musím začít jíst a začnu. Dnes půjdu na oběd. Na ten normální do jídelny. Přesto chuť jíst nemám. A ještě nějakou dobu ani mít nebudu. Dnes ale půjdu do divadla. V DISKu hrají hru o Mašínech. Premiéra. Jeden lístek mám volný. Má někdo zájem?


Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Čtvrtek, 27. října 2011, 8:01

Publikováno v BLOG


Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *