Po nocích se věnuju úpravě fotek, ale nastal čas zase napsat blog, protože se pár věcí událo. Znáte to, fajn sex, nový auto…

Já vím, to je zase doba, co jsem nic nenapsal. Takže co nového? Začneme hodně zlehka. Sousedi z prvního patra rekonstruují byt. Proč ale vždy nejpozději v 7:00 ráno mají potřebu vrtat do zdí je otázkou. V 7:43 již bylo ticho, maximálně bouchalo kladivo. Ukazuje to na jejich charakterové vady nebo jen neschopnost naplánovat si práci tak, aby prudili co nejméně sousedů?

Takže víkend v Brně byl luxusní. Tentokrát jsme vynechali nějaké velké plánování a díky k tomu jsme dospěli k tomu, že jsme se mohli v neděli nádherně pomilovat (3x) a ještě k tomu stihnout posilovnu. Jistě, ještě dnes mne bolí kozy, tricepsy a spodní strana stehen. Navíc jsem překročil doporučené dávkování a vzal si dvě místo jedné tabletky (nějaký čtyřsložkový spalovač s taurinem, kofeinem, synefrinem a l-karnitinem), z čehož se mi pak v Blue Gymu dělalo až špatně. A propo Blue Gym. Levná posilovna, kam zřejmě chodí cvičit jen pokročilí. Jak jinak si vysvětlit, že nejmenší činky v sekci pro pány byly vždy dva kusy 7, 8, 10 a 12 kg a na opačné váhové straně spektra bylo deset kusů 30-40 kg jednoruček. Co se týká vybavenosti kol, ještě jsem v posilovně neviděl horší. Ale jinak se to tam dalo přežít.

Pár změn se v poslední době událo. Jednak budeme mít nové auto. Po obhlídce mechanikem jsme usoudili, že koupíme dvanáct let starého Focuse v dieslové verzi. Oproti Felicii, jejíž bílá barva začíná trochu reznout tak budeme mít k dispozici klimatizaci, posilovač řízení, nastavitelný volant a jiné milé drobnosti. Taky neustále zvažujeme, zda chceme zůstávat v Praze nebo se snad přestěhovat (v mém případě znovu) do Brna. Byty jsou tam o chlup levnější, bydlel jsem tam nějaký čas, takže to trochu znám. Jak by se tam ale líbilo Maroshkovi netuším. Je to docela dilema. Aktuálně tak ani nevím, zda si mám hledat práci v Brně či Praze. Ale já vlastně ani nevím, co chci dělat. Práce v novinářském sektoru je fajn, byť plat je jen těsně nad hranicí průměrné mzdy. Lákají mne sociální sítě a média, ale pozice v tomto sektoru se teprve profilují a jde vesměs o neprobádané vody (kterými například velmi dobře proplouvá AdaMM). Pravda, stále moc nehledám aktivně, protože moje poloha na pracovní křivce je jak na houpačce v oblasti pruda/zábava. Ale v poslední době jsou dny, kdy mám chuť s tím opravdu praštit. Třeba když web dělám s kolegou na 1,5 úvazku. Kolegu pak přeřadí a dostanu externistu k ruce. Po týdnu zjistím, že vlastně on zas tak moc k mojí ruce nebude. Opakovat se, že v jednom člověku nelze dělat web na úrovni už nemíním. Pokud to nikdo nepochopil dosud, v apatyce nekoupí…

Včera jsem pak k večeři dělal obalovaný patizon (Marosh dělal v pondělí těstoviny s rajčatovou omáčkou) a taky se vrátil z Nového Zélandu Pája. Maroshův nejlepší kamarád a platonická láska je příjemný chlapec. Jen kdybych neměl pocit, že s námi byl na každém výletu, když o něm na nich Marosh tak často vypráví. Jeden výlet mají mimochodem už nachystaný. Bohužel se z dvoudenní akce stala jednodenní (takže si doma zase toho slaměného vdovcoství moc neužiju). Pája to vzal po dvou letech zpět přes Nepál, kde zhubl po vydatných střevních problémech několik kilo. Vypadá to, že cíl naší příští dovolené je jasný. Pojedeme na hubnoucí výlet do Nepálu…