Průvodci někdy lžou a to i ti papíroví a knižní. Někdy popíší město vcelku trefně a někdy o místu raději ani nepíší. To byl i případ dvou zdejších míst. A asi bych to ani nebyl já, kdybych si nespálil něco dalšího.

Tak jsem dokázal nemožné, další den jsem si pro změnu spálil podkolení jamky a taky trochu ramena a stehna. Ukazuje se, že zásoby opalovacího krému a poopalovacích mastí a panthenolů, které jsem před příjezdem považoval za značně nadsazené nám možná nebudou stačit. Zatím ale Panthenol máme a tak jsem si v pátek večer mohl k večernímu papání Zyrtecu (podezírám zdejší polštáře, že mi zhoršují dýchání) přidal i dva Paraleny, aby mi srazily horkost. Nakonec jsem usnul i na zádech. K ránu jsem se ale musel otočit, protože se bolest do stehen i zad vrátila. Dnes (sobota) jsem ještě zpozoroval, že se mi připálily kouty na hlavě. Inu, nejsou zvyklé na sluníčko, ještě před pár lety tam byly vlasy.

Jinak tu kolem pozoruji, že se pozvolna mění poměr hotelového osazenstva. Ačkoliv zpočátku byli Češi v převaze, nyní přibývá lidí, kteří se v ČR usazují hlavně v Karlových Varech. Nejvíc mne zaujal bratr z Východu, který dojel s dvěma dětmi a (pravděpodobně) manželkou. Manželku jsem tu ale viděl jen jednou, jinak se o snídaně malé holčičky a batolete stará táta. Většinou než nabere dětem jídlo, rozhází jeho batole jogurt z misky na míle daleko a místní personál to po něm uklízí. Z ruských dětí tak jistě vyrostou velmi samoztatní jedinci. Aspoň že tu ostudu nedělají turisti jen Čechům. Mimochodem minule jsem „Homolkovic“ špatně odhadl. Na flashce si nedovezli MP3, ale rovnou karaoke. Když spustil Jiří Zmožek a Už mi lásko není dvacet let, měl jsem chuť odejít, ale nakonec nezpívali špatně. Určitě líp, než bych to zvládnul já…

Rozhodně se tu ale musím taky věnovat trochu Krétě. Takže například městečku Timpaky (nebo též Tymbaki, Řekové mají značně nejednotnou transkripci do latinky a jedno město zvládnou napsat čtyřmi způsoby) nemá v průvodci Lonely Planet uvedené žádné heslo. Když jsme jím projížděli, pochopili jsme proč. Je to zřejmě nejošklivější místo na Krétě. Ačkoliv je nutno poznamenat, že ani hlavní město tohoto řeckého ostrova Iraklio (nebo též Heraklion) není zrovna skvostem zdejší civilizace. Podle Maroshe to tu přípomíná arabská města. Tedy vyloženě hnusná architektura a jen o něco čistější ulice než v arabských zemích. Za zmínku stojí nedaleký Knóssos, nicméně protože nepatřím k nadšencům obdivujícím každý šutrák, který před pár staletími asi něco znamenal, návštěvu nepovažuji za nutnou. Mimochodem svoji malou úchylku – Carob sirup jsem ovšem nesehnal ani poté, co jsem zjistil, že carob se řecky řekne keration. Češi ho mohou znát pod názvem svatojánský chléb. Jsou to plody stromu rohovníku, který patří po olivníku k nejčastějším stromům na Krétě. Jeho hnědé lusky, které se konzumují bez semínek chutnají jako čokoláda nebo med. Podle internetu se ale karobová pomazánka dá sehnat v Bille, tak zřejmě zkusím štěstí tam.

Zajímavostí je, že podle průvodce patří mezi pět nejkrásnějších pláží například východní Vai (byli jsme předloni) nebo jihozápadní Elafonisi. Zatímco na té první je z mého pohledu opravdu jedinou zajímavostí pár datlových palem, z té druhé budete určitě unešeni. Prý připomíná tichomořský ráj a já tomu rád věřím. Na některých místech je vám voda i desítky metrů od břehu po pas. Zdejší voda je nádherně čistá, byť oproti severu zřejmě o něco málo studenější. Kdybych vám měl dát jeden jediný tip na výlet, byla by to právě tato pláž, která prý patří mezi nejnavštěvovanější. Jen dodávám, že možná některé turisty odradil blížící se (nebo snad plížící se?) krach Řecka a ačkoliv jsme na pláži rozhodně nebyli sami, bylo tam víc než dost místa pro všechny.

Jak jsem již naznačil, v sobotu jsme se vydali autem do hlavního města Kréty – Iraklia. Se spálenými stehny jsem zrovna moc náladu na ježdení neměl, ale natáhnul jsem své tenké rifle (abych si nespálil ještě víc nohy a záda) a absolvoval výlet. Jak jsem naznačil již výše, nejednalo se o nic extra, ale alespoň jsem si pořídil svůj první klobouk. Na úterní horskou túru do soutěsky Samaria (16 km) se mi bude jistě hodit. Cestou jsme okoukli pláž Panormo, která prý patří též k zajímavým lokalitám. Pokud ano, docela to zabili místní hoteliéři, kteří z pláže udělali variaci na králíkárnu. A tak jsem se nechal vyhodit na hotelu, abych mohl psát blog, upravovat fotky a užívat si výhody all inclusive po vzoru Homolkovic rodiny, která se často od hotelového bazénu nevzdalovala a s přesností plus jedna minuta se vždy v 17:00 postavila do fronty na kopeček hotelové zmrzliny grátis (chutnala docela uměle, ale to mi nevadilo, protože banánová chutnala jako banánové granko za mých dětských let). Moji kluci se ještě toužili okoupat v moři, takže jsme se rozloučili (dnes vyhledávám stín) a zatímco já odešel na bar a měl chvilku pro sebe, kluci odjeli na nedalekou pláž vystavit svá těla slunečním paprskům. Já měl ještě jeden důvod, proč se pokusit do zítra nespálit víc než jsem. Zítra bychom totiž měli zajet na nudapláž. Konečně si tak budu moci spálit poslední dvě bílá místa na svém těle. Pytlík a zadek.

Fotky z Kréty naleznete v mojí galerii na FB, kterou jsem zpřístupnil všem a kam postupně fotky přihrávám podle toho, kolik mám času strávit s jejich úpravou.