Včera jsem se cítil fakt divně. Jako bych já nebyl já…

Včera to byl podivný den a to daleko daleko předtím, než někdo ukradl z oblohy měsíc. Od rána jsem se cítil divně hlavně po psychické stránce. Bylo mi smutno, byl jsem neustále nasranej a kdyby mi někdo dal tu moc, tak by dnes nebyl na Zemi život. Cítil jsem se zranitelně, totálně vyčerpaně a kdybych měl jistotu, že se zabiju skokem z okna, tak bych to možná udělal. Nebýt takový srab… Ke konci pracovního dne už jsem dojížděl jen na výpary z nádrže a cítil se jen totálně odevzdaně. Pracovní schůzka po práci i s kamarády byla zrušena (říkal jsem si díkybohu) a Marosh si pro změnu jinou naplánoval, takže jsem dorazil do prázdného bytu, uvařil mu jeho čaj a upekl špekáčky na pivu k večeři.

K jejich konzumaci jsem se ovšem už nedostal. Rozbolela mně hlava a tak jsem si vzal prášek a raději zalezl do postele, protože jsem měl pocit, který čas od času mívám. Kdybych cokoliv pozřel, stejně by bylo otázkou času, kdy by to skončilo v záchodové míse. A tak jsem si ani neroztahoval své oddělené lože v obýváku, ale zabral jsem Maroshovu postýlku. Tak nějak jsem čekal, že mě vzbudí a povečeříme. Probudil jsem se v noci a nevím ani kdy, protože mobil i hodinky jsem měl vedle v pokoji a tam spinkal Marosh. Natočil jsem si vodu a šel zase spát, takže dnes jsem se v šest ráno probudil nádherně vyspaný. A protože bylo příliš brzo na cestu do práce, vyžehlil jsem nejprve pár triček a poté co jsem si zkontroloval na webu Idnes.cz, že linka 192 bude jezdit, jsem vyrazil na zastávku.

Co vám budu povídat? Čekal jsem na ní 75 minut jako debil, protože jsem se spolehl na Idnes. Server po čase linku 192 vyškrtl ze seznamu jezdících linek, ale to jsem zjistil až poté, co jsem si na zastávce přečetl všechny možné servery v Kindlu a vrátil se domů. Nic se neděje. V době internetu lze moje zaměstnání (webeditor/redaktor) dělat naprosto v pohodě i z domu. A navíc lidi dnes byli na zastávce neskutečně milí. Pravda, tatínka co vezl děti do školy taxíkem jsem viděl poprvé, ale hustota dopravy na Budějovické byla minimální a spousta lidí chodila pěšky nebo jela na kole. Já pěšky nešel ze dvou důvodů. Jednak mne dnes odpoledne čeká procházka Budějovická – Václavské náměstí a jednak ani nevím kudy bych do práce šel, protože si vždycky v buse čtu zprávy na Kindle čtečce. Je mi ale sluníčkověji než včera. A to nejezdící metro a MHD? A není nám všem v Praze líp i bez nich? :)