Dnes to bude o hazardu. A o pravidlech. A taky o tom, jak hloupý Míla ke štěstí přišel…

Tak jsem si bláhově včera myslel, že dnes to bude hlavně o tom, jak odvolali Hušáka z pozice generálního ředitele. Navíc mu chce správce Cupka nevyplatit zlatý padák 24 milionů. Sazka by tím ale vlastně stejně ušetřila, protože podle některých informací stojí mzdy a provoz mašinerie kolem kanceláře bývalého generálního ředitele 150 milionů korun ročně. Tedy polovinu té sumy, kterou ročně Sazka odvedla celkově na český fotbal. Proč se ale rozčilovat nad neuvěřitelně drzou odměnou manažera, který dokázal podříznout zlaté tele? Nechat zbankrotovat monopol musí být opravdu dřina.

Jak jsem už nakousnul, mělo to původně být o Sazce, ale nakonec to bude o něčem jiném. Sice zůstanu u hazardu, ale přesuneme se k pokerovému stolu. Poker jsem si už v minulosti občas zahrál někde po internetu a nikdy o peníze, ale protože jsem mnoho session vyhrál, měl jsem za to, že jsem docela dobrý. Už mnohokrát jsem se odhodlával zahrát si jej naživo tváří v tvář třeba známým nebo i úplně cizím lidem, ale i když jsem si už naplánoval nějakou podobnou akci, vždy z ní sešlo. Proto mě nemálo potěšilo, když mi v pracovním mailu přistála nabídka na účast na pokerové session pro novináře. Slovo dalo slovo a nakonec jsme odcházeli na poker tři z redakce. Při pohledu na soupisku jsem zjistil, že nejen Brno je malé. I Praha je taková, že když dorazíte na poker v šesti lidech, konkrétně já, Tomáš Stingl a šéfredaktor, tak potkáte jednu exkolegyni a jednoho výletníka z naší podzimní cesty do Štrasburku jménem Pavel Prouza. Šestého účastníka jsem neznal, ale brzo jsem jej otipoval na finále.

Sezení se skládalo ze dvou částí. V té první nepovinné si k nám sedl profesionální hráč pokeru a začal nám vysvětlovat strategii hry. V té chvíli jsem pochopil, že si o sobě možná sice myslím, že jsem dobrý hráč, ale ve skutečnosti 90% užívaného výraziva vůbec neznám. Po chvíli jsem zjistil, že bez výkladového slovníku se neobejdu a zvolil jsem osvědčenou taktiku – usmívat se a občas zakývat hlavou na znamení souhlasu. Někdo možná považuje tuto metodu lhaní za primitivní a barbarskou, nicméně mohu říct, že jsem takto úspěšně zastával v jednom plynárenském kolosu dva roky na pozici Správce WAN sítí. Po čase jsem některé výrazy rozkódoval, dozvěděl jsem se například o tom, že v pokeru záleží i na pozici, kde sedíte (vůči dealerovi). Za celou dobu, co jsme si vysvětlovali a na zkoušku hráli poker, se mi podařilo dvakrát zbankrotovat a pouze dvakrát vyhrát hru. Do ostré hry jsem tak vstupoval se skromným předsevzetím. Cokoliv nad páté místo bude úspěch.

První odpadlík oprávněně zariskoval už ve třetím nebo čtvrtém kole, ale našla se i silnější kombinace a já měl splněno! A pak mi začaly chodit docela dobré karty. Párkrát jsem se podle učitele zachoval zbrkle, ale přesto jsem měl brzo na stole docela dost žetonů a pak vypadl další. Neznámý, kterého jsem viděl na jasného finalistu. Najednou bylo o co bojovat. První až třetí místo totiž získávalo nějakou hodnotnou cenu a navíc účast na finálovém session. Nemá smysl tu popisovat ty boje i ten adrenalin a vzrušení. Zajímalo by mne, jak by vypadalo EKG, kdyby mi jej točili právě u toho stolu. A pak vypadl šéfredaktor Tomáš a najednou to bylo mezi mnou, exkolegyní z Femina.cz a kolegou Tomášem. Nebudu vás napínat, svůj žetonový náskok jsme si s Tomášem udrželi a bylo to kdo z koho. V té chvíli již bylo jasné, že se oba podíváme na druhé kolo do kasína, takže jsem se jen zoufale snažil vzpomenout si na všechno co nám ukazoval před pár minutami náš pokerový učitel a měnit střídavě výrazy obličeje od úšklebků přes krčení levého koutku po jemné usmání. Věděl jsem jen dvě věci. Jednak to, že Tomáš umí hrát poker velmi dobře a jednak to, že mám o něco málo víc žetonů. To samozřejmě mohla změnit jedna ukvapená nebo špatná hra. Nakonec když dal ALL-IN, jsem věděl, že nějakou kartu asi má, ale měl jsem o chlup lepší a risknul to. A tak jsem nakonec vyhrál cenu za první místo, což je vlastní pokerová sada. Jen podotýkám, že mi přišlo, že onen kufřík se žetony a kartami má váhu nedorostlé dogy.

A to je zhruba tak všechno, co se mi včera stalo. Na finále se moc těším a přiznávám, že mne šokovalo, jak sofistikovaný postup může obnášet hraní pokeru. A tak přiznávám, že jsem včera večer začal studovat materiály o pokeru. Do finále si totiž dám neskromný cíl. Nechtěl bych vypadnout jako první…

P.S. Pokud chcete začít hrát poker nebo si myslíte, že na něj není nutné se žádné strategie držet, doporučím vám alespoň toto – tabulka přehledů pro poker Fixed Limit (zdroj: PokerStrategy.com).