Aby bylo jasno, nemluvím tu o čistě fyzické podobě lásky. Jistě, jako gay jsem cítil, že je téměř mojí povinností vyzkoušet to ve dvou, třech, čtyřech lidech. Je to jen sex, nejkrásnější kratochvíle, něžný sport, emotivní relax. Co když ale nejde jen o tuto fyzickou část a přijmete s partnerem mezi sebe někoho dalšího?

Ne, nikdy jsem nebyl člověk, který vyznává „volný vztah“ (dva lidé žijí spolu, ale sex mají nejen doma mezi sebou). Neodsuzuji takové lidi, respektuji jejich rozhodnutí, jen mi to prostě nikdy nezapadalo do škatulky vztah. No a pak časem zjistíte, že některá dogmata (vztah = dva) vlastně platit nemusí. Výhoda toho být gay spočívá v tom, že když se už naučíte žít s tím, že jste „jiný“ a narazíte na partnera, který není uzavřený a nudný, časem dospějete k tomu, že ani sex vlastně není tak uzavřená záležitost, jak se občas jeví. A vlastně nejen sex. Jistě, když jdeme po ulici a držíme se tři kluci za ruce, vyvolává to zhruba stejně často pohledy, jako kdybych si neoholil hruď a vyrazil do města v tangách a lodičkách. Každopádně jsem rád, že tohle konečně mohu ventilovat i na blogu. Nehledali jsme nikoho třetího cíleně. Ale prostě nám vstoupil do života a nějak to vyplynulo ze situace. Marosh se včera přiznal, že nemá rád sudá čísla. Jako motto je to myslím docela dobrý…

A jaký je ten náš „třetí“? Sám by se zřejmě popsal slovy: báječný, milý, hodný, šikovný a hlavně skromný, což je v zásadě pravda. Zatím spolu nebydlíme, protože není místní, takže nám musí stačit jeho přítomnost jednou za čtrnáct dní o víkendu. Ačkoliv jsem to ještě nepropálil moc veřejně, jen několika kamarádům a teprve včera na Facebooku, už jsme se setkali s názorem, že přijdeme do pekla. Všichni tři. Když do pekla, tak na pěkné kobyle, tak nějak zní to přísloví, že? Ostatně mám pocit, že pro nábožensky smýšlející není rozdíl mezi tím být gay ve vztahu dvou nebo tří. Do pekla podle tohoto dogmatu míříme stejně, ne?

Takže v pátek jsme se věnovali jeden druhému (a třetímu), zašli jsme si do města na procházku kolem ČT, kde právě venčil svého labradora Václav Moravec. Jak poznamenal „náš třetí“, vidět jej bez saka a kravaty je trochu šok. V sobotu se nám podařilo vstát z postele něco po desáté. Kluci upekli nehorázně dobré kuře s nádivkou z mascarpone, jarní cibulky, slaniny a papriky s tymiánem a pak si oba objednali vizitky, zatímco já jsem sjížděl fotobanky a hledal fotky pro volné komerční použití, pro náš plánovaný projekt. Až to bude aktuální, vše se samozřejmě dozvíte. Po opravdu skvostném obědě jsem umyl nádobí a vyrazili jsme mrknout na Million Marihuana March, protože snahu o legální možnost užívat konopí podporujeme. Spíš než o protest nám ale šlo o sobecky zajímavě strávený čas na sluníčku, na trávníku, s pivkem a na joint došlo taky.

Poté jsme doma udělali palačinky (míchal jsem a smažil, zatímco náš nový boyfriend zdobil nugetou, šlehačkou a oříšky) a Marosh upekl štrůdl. Kluci šli spát brzo, protože odpadli, já se věnoval pár hodin fotkám. Ráno jsme se krásně pomazlili, nasnídali se a prováleli se až do oběda, který jsme absolvovali kousek od Karlova mostu v restauraci Marina Grosseto. Oběd pro šest lidí za pětku (5 000 Kč), nicméně ceně odpovídala kvalita, řekl bych. Společnost nám dělali Jim, jeho žena Káča a jejich syn Andy a věřím, že jsme si všichni vychutnali nejen jídlo, ale i čas. Domů jsme dorazili tak, abych stihl posledních pět minut hokeje Česká republika – Rusko, pak jsme vybírali nejlepší fotky pro přenos na plátno a pak jsme se zase věnovali sobě a večer jsme si pustili poslední dva díly Big Bang Theory. Bohužel, dnes bude muset náš koloušek zpět ku svým pracovním povinnostem a my dva tak trochu osiříme. V pět po práci se ale mrkneme na realitu toho, zda máme dost peněz na koupi nového bytu…