exkurze do minulého života, moje biorytmy, mikulášská besídka a předvánoční a přednarozeninové rozjímání o dárcích…

Další neděle. Kdybych měl někdy víc jak 6 dní volna, jistě by to dopadlo tak, že bych přes den spal a od večera do rána bych běhal po ztichlých tmavých ulicích a užíval si života. Otázka je, proč bych to dělal. Možná že jsem v minulém životě byl ponocný. Nebo jsem bydlel v Londýně. Možná jsem byl doktor. A možná jsem měl podivné záliby. V tom případě je taky možné, že jsem se utopil v Temži. Muhehe. Možná jsem se měl nechat zaměstnat jako někdo v nočním provozu, abych si nemusel neustále měnit svoje vnitřní hodiny. Kdybych šel spát i v neděli tak jak v sobotu, tak bych vlastně nemusel vůbec chodit spát. Stejně jsem se nějak vzbudil kolem čtvrté, obvykle se mi to nestává. Znovu usnout bylo záležitostí několika vteřin. Lidé, kteří se mnou už někdy spali říkají, že od magické formulky: „Ok, tak já už jdu spát.“ do prvních náznaků chrápání uplyne někdy neskutečných 5-10 vteřin…

O víkendu jsem viděl nasvícené Tesco. Je to opravdu na fotku. Hnus. Každopádně ještě stále jsem si nevyzvednul výhru z Metropolisu. Mají jen do 17.00 a já to v posledních dnech nedával. Dnes to sice zase asi nestihnu, protože Bublina si nechala u mně mobil, který jí dneska zavezu. Mno, do 12.12. času dosti. Podstatně méně času mi zbývá do velkolepé mikulášské párty u mě doma, kde to bude jistě dekadentní večírek s hudbou a projekcí věcí, které je asi nejlepší shlédnout na LSD (bohužel nemohu sloužit s informacemi zda je to skutečně tak, tahle látka se mi zatím vyhnula). Do té doby je nutné zlehka uklidit (v poslední době se snažím udržovat dřez i pokoj v relativním pořádku) a znovu setřít podlahy (mno znovu… naposled jsem to dělal začátkem podzimu).

Fakt, že tu máme začátek prosince znamená, že někteří lidé začínají sondovat co bych rád dostal pod stromeček nebo nedej bože k narozeninám. Obvykle říkám že nic, protože v zásadě opravdu nic nechci a nechci lidem okolo přidávat starosti s tím, co mi koupit. Jsem totiž povaha taková, že pokud se jedinec trefí zcela mimo můj vkus, nehraju nadšení. Další kategoríí jsou dárky úsměvné. Tím nejdrsnějším byl loňský punkerský obojek od AdaMMa a Marjánky, tím nejpodivnějším, který jsem přijal s rozpaky pak tančící a hrající penis. Darovanému koni se prý na chrup nehledí. Myslím, že to platí jen na půl, protože každý dárek by mohl vypovídat i něco víc. A na druhou stranu jakýkoliv dárek má zcela jinou hodnotu než za kterou lze koupit v obchodě. To že se věc z regálu stane věcí darovanou, totiž z této věci dělá něco s přidanou hodnotou. A ta přidaná hodnota nelze koupit za žádné peníze. Proto je každý dárek jedinečný a proto mám schovaný i ten tančící penis. Mno, původně jsem tu chtěl psát o tom, že by se mi hodily praktické maličkosti do bytu, ale zase se mi to trochu vymklo z ruky. Jak nejlépe skončit tenhle nabubřelý příspěvek? Tak snad, hlavně zdraví a štěstí…