Nečekal jsem, že další zápisek na blog příjde tak brzo. Asi by ani nepřišel, nebýt mé návštěvy Hard Rock Café, kde na prvních narozeninách klubu zahrála kapela IMT Smile. Vlastně jsem si jistý, že i kdybych tam jen zašel, tak tento zápisek výjde jen v pondělí, ale stala se mi věc, jaká se stane (při troše štěstí) jednou za život. Asi tak v polovině koncertu IMT Smile se Ivan Tásler rozhodl, že pokřtí CD. Polil je šampaňským a poté jej hodil do davu. A v té chvíli jsem vstoupil do hry já. Moje hlava byla přímo v trase Ivan Tásler – majitel pokřtěného CD (kluk za mnou). Menší mezipřistání na mém čele zanechalo zhruba centimetrovou tržnou ránu, ze které teklo daleko víc krve, než by se slušelo a čekalo. Naštěstí to ubrousky z baru a pohotová skororodina uměli ošetřit. Jejich péče a led z baru docela rychle uklidnili ránu a asi po pěti minutách mi z davu někdo podal i náplast, za což ještě jednou moc děkuji neznámým spolustojícím návštěvníkům!

Stejně jako před incidentem s letícím CD, tak i poté jsem si koncert užíval a odzpívával. Skoro jsem chvíli frontmana podezříval, že CD házel mým směrem proto, že jsem si koncert viditelně užíval. Nebylo těžké si jej užívat, protože IMT Smile umí. Že jsou nejlepší kapelou na Slovensku, to vím. Po pátečním večeru je podezřívám z toho, že jsou nejlepší v Československu. Na kousek dortu jsme si nepočkali, ale vínem jsme klubu k prvním narozeninám připili. Ondřej Hejma mi jako moderátor nevadil, i Petra Jandu jsem překousnul (a u stánku s tričkama jej lehce sejmul ramenem), ale opravdu byla nutná přítomnost Pavla Béma? Přišlo mi, že "FUJ" jsem směrem k němu křičel sám. A to je mi líto, protože jestli si někdo zaslouží FUJ, je to právě tento pseudopolitik, zodpovědný za tunel Blanka a projekt Opencard. To že je Pavel Bém lhář, mi zase tolik nevadí, takových lidí je v politice spousta. Naštěstí byl na pódiu jen pár minut, takže mi večer nestihnul zkazit. Záhy po koncertě jsme se vypravili domů. Sice nevím, kdy budou IMT Smile opět v Praze, ale něco mi říká, že u toho zase budu, protože i v tak asexuálním prostoru jako je lehce snobské Hard Rock Café dokázali vykřesat opravdu sexy atmosféru. Rohlík jsem měl na obličeji po celou dobu a díky incidentu s CD se mi na ten koncert bude zapomínat velmi těžko. Přesto budu vzpomínat jen a jen s nadšením. Koncert to byl (údajně JAKO VŽDY) fantastický a odpovídal tomu i vyprodaný podnik. Ten kdo IMT Smile nezná, určitě zná alespoň Táslerovy písničky jako je Srdce jako kníže Rohan nebo Baroko (obě napsal).