člověk by neřekl, jak je někdy těžké dopracovat se k výsledku…

Jsem telátko, já to vím a připouštím. Ostatně proto jsem si vystál frontu v lékárně, došel k pultu a řekl svůj požadavek. „Máte gázu se sádrou?“, odvětil jsem, protože jsem věděl, že podobná věc je na trhu. Lékárnice nejdřív vytřeštila oči, trochu se zakoktala a zeptala se: „Vy si chcete něco zasádrovat?“. Řekla to tónem, jako bych byl to nejperverznější prase pod sluncem nebo jako kdybych se zeptal v sexshopu, jestli si můžu tu umělou vagínu před pultem vyzkoušet. Tajemně jsem ji odpověděl, že něco na ten způsob, nechal si poradit místa, kde by to mohli mít, poděkoval a zmizel.

Další zastávka byla na Husové kde jsem kupoval v pondělí akrylové barvy. Paní předemnou si taky jedny brala. „Ředí se to vodou?“, zeptala se prodavačky. „Jistě, vodou.“, odpověděla prodavačka a já nehnul ani brvou, aby na mém xichtu nebylo poznat, že jsem vyplácal celou lahvičku jen tak bez jakéhokoliv ředění.

Pak se šlo pařit. Pravda, jisté časové indispozice způsobily, že Bennymu ruply nervy a místo čekání na nás odešel ke svým lahvovým (zhulit se sám si představit dokážu, ale pít alkohol?). Každopádně pak jsme strávili noc v Těsně vedle a pak jsme se přesunuli do některé z hospod na Veveří. Detaily si moc nepamatuju, přece jen bylo DOSTI veselo, ale vím že jsme jeli rozjezdem ve dvě a spát jsem šel kolem půl čtvrté.