Někdy je to fakt těžký. Už několik dní potřebuji ke kadeřnici, ale není nějak kdy. Podotýkám, že kolem jejího zaměstnání hodím každý den do práce a z práce, protože sídlí zhruba 50 metrů od našeho bytu. Ve středu jsem po práci skončil u instalování her na notebooky pro roadshow ke hře Dragon Age. Skončil jsem po půl sedmé a už měla zavřeno. A třeba čtvrtek? Nebyl o moc lepší. Ráno jsem běžel doinstalovat hry a pak jsem se mohl nasměrovat do práce. Udělal jsem si svoje a vrátil se do showroomu EA, kde probíhala prezentace datadisku Dragon Age: Procitnutí. No přiznávám, že mít čas na tohle hraní, možná by mě ta hra i dost chytla. Grafika je prostě nesrovnatelná třeba s Ultima On-line (jiné RPG jsem moc nehrál) a autoři dali obrovský důraz na příběh. Někdo si pěstuje květinky, někdo šlechtí zvířátko na Facebooku a někdo prostě opečovává hrdiny. Ve hře má údajně dojít na mnoho různých situací, včetně zabíjení dětí (wow, proto ten rating PEGI 18+) a mít tak dost času, ponořil bych se do toho světa jedna dvě. Jednomu dvanáctiletému klukovi z prezentace jsem tak pokoutně radil, aby si užil hraní her dokud to jde, protože jakmile si najde holku, bude po všem. Ano, bod získává ten, kdo zaškrtnul kolonku: "Kombajn skončí v pekle". Gratulujeme Lukáši Vychopeňovi a těšíme se na další masitou soutěž s uživateli serveru Kompost (pokud máte pocit, že jste se v textu ztratili, vězte že to není tak docela pravda, jen mi už dneska solidně jebe a mrdá).

Škoda, že já sám toho času tolik nemám. Sotva jsem totiž dorazil domů z pošty, kde mě čekala upomínka o neplacení pojištění (peníze šly původně od minulého zaměstnavatele rovnou z výplaty), jelo se na servisní výjezd k jedné paní, kterou jsem viděl poprvé v životě a která má problém s počítačem. Pominu to, že její šestnáctiletý syn je způsobilý na počítači provozovat 20 různých her, ale program na spyware detekoval 932 různých spywarů a chyb v registrech a Internet Explorer se po spuštění ihned kousnul a přesměroval na jinou stránku. Nejprve jsme museli v Datartu koupit baterii do základovky (a já stihnul koupit i dárek pro AdaMMa, děkuji Barčo) a poté si stejně vzít PC domů. Tam jsme se dostali kolem půl deváté a já rovnou šel ještě pracovat a na střídačku se hádal s Maroshem, protože počítač se dle očekávání choval dost nezvykle (například odpojil videokartu při jiném rozlišení než 640×480 a to jsme zkoušeli na dvou různých monitorech i na výstupu VGA a DVI). Nechal jsem svému osudu počítač i Maroshe. Mám jen jedny nervy a po dnu kdy jsem se od rána nezastavil, jsem byl zralý tak maximálně na postel. Maroshovi brzo došla trpělivost, přesto bojoval statečně ještě dlouho potom, co jsem počítač odpískal já a nakonec se rozhodl pro variantu přeinstalace, což bylo čistě logické řešení, protože při pokusech resustitovat počítač by taky mohl strávit dva týdny čištěním všeho toho softwaru. Jsem ochotný tohle dělat v rodině, ale platí zde okřídlené motto: "Podej někomu prst…" a za chvíli budu jezdit po celé Praze (zkušnost ze Zbýšova). Takže jsem v tom nechal okoupat Maroshe s tím, že jsem jej po očku sledoval. Musím dodat, že je to chytrej kluk. Volil ta nejlepší řešení a mě až mimoděk přežvykujícího v tmavé kuchyni krajíček chleba osvítila myšlenka, že když tam mají dva fyzické disky a na obou operační systém (OMG!), mohl se problém objevit jednoduše tak, že BIOS po ztrátě napájení prohodil oba disky, když je zapojil po obnově napájení BIOSu automaticky. Na stranu druhou, poté co jsme tomu věnovali s Maroshem pět hodin svého života, byla přeinstalace originálními Windows slastná cesta k duševní svobodě…