Dny utíkají nějak rychleji, když nejsem doma s Maroshem. Nicméně si nestěžuju, protože práce mám v práci dost a to i v případě, že náhodou vypadne konektivita k internetu. Na odběru krve jsem za svůj život byl minimálně dvacetkrát, protože jako dítě jsem dost běhal po vyšetřeních kvůli ekzémům. Poprvé v životě se mi ale stalo to, aby mi paní laborantka udělala fialové kolečko. Po jednom dni to už vypadá o dost lépe naštěstí, ale včera jsem vypadal jako někdo, kdo si do levé ruky střílí do žíly třikrát denně. Z práce jsem jel rovnou na Hlavní nádraží, kde si Marosh vybíral novou knížku (hurá, volba padla na Ludluma) a poté jsme odjeli na Žižkov za Matějem a Ondrou. Přidal se i Luboš a k večeři Matěj podával grilovanou zeleninu a kuřecí. Bylo to příjemné.

Doma následovali francouzsky zpívající Vaia Con Dios, trocha sexu a trocha literatury. Po Bournovi jsem se pustil do dalšího Ludluma a jsem teprve v jedné šestině knihy. Sice jsem nikdy nemusel historické a pseudohistorické knížky, ale mám dobrou zkušenost i s tím, když tento autor píše o válce. Potom mě čeká nový Brown a kdoví co dál, protože šestý Bourne výjde až na podzim. Jak jsem řekl výše, ten den mi včera hrozně rychle utekl. Neměl jsem ani čas si dát QuakeLive, počítač jsem doma zapnul jen na chvíli. Do práce jsem si donesl přezůvky, protože být 10 hodin v zimních botech je sice možné, nicméně pro ty, kteří nepřišli vlivem chemického útoku o čich, to nemusí být komfortní. Dnes mě čeká na nějakou dobu poslední (doufám) návštěva pracovního úřadu a pak si snad konečně zabiju pár lidí na internetu.

Růžový shit alias růžový papír se mi mimochodem vrátil. Vyplněný byl špatně. Nejlepší na tom ale je, že si budu muset podat daňové přiznání sám. Buď mi to má vyplnit bývalý zaměstnavatel nebo si budu muset sám zajít na finanční úřad. Otázka je na který, neboť trvalé bydliště mám na druhém konci republiky. Miluju český danový systém a doufám, že jednoho dne budou všichni jeho strůjci viset…