některé věci jsou prostě dané, stejně jako rozdané karty na stole…

Třeba to, že když kdekoliv na českém webu (s vyjímkou stránek pro homosexuály) výjde článek o homosexualitě, nejpozději v 8:00 mi ho někdo hodí do ICQ. Pročtu si to, zavřu jej a v té chvíli je mi už naprosto jasné, že mi tento link bude chodit průběžně celý den od všech lidí, kteří se právě připojili. Včera šlo konkrétně o tento článek. Je hezké vlastnit vlastní informační síť heterosexuálů :). Dalo by se říct, že snaha mých blízkých o moje informování je až dojemná, díky moc!

A jinak? Včera jsme zašli na Skleněnou louku na půdu, tam jsem si nechal do ruky vyrýt dva kousance od štěněte (bylo roztomilé a mělo štěněcí zuby – jehličky), pospolu jsme zahulili a přesunuli jsme se dolů. Tam ale bylo skoro plno a fotbálek nedával míčky. Takže jsme zahulili a pak směr Mýdlo (jediný povolený směr, neb je to směr ke mně domů). Plno, takže Traubka, svařák a domů ještě tramvají (tzn. 22:44). Už jsem lezl do postele, když se ozval provider. Reakce na fóru neušla jeho pozornosti, chvíli si s něčím hrál a pak mi internet jel opět rychlostí úměrnou. Takže hurá, bude to blbnout méně. Klep klep… Kdo tam? Hluboký spááááááánek.

Ráno jsem po prodavačce v trafice tvrdošíjně vyžadoval malé LMka. Byl jsem asi přesvědčivý, koukla se do cigaret a teprve po chvíli říká: „Ty se nevyrábí.“ „Ehm, pardon, ještě spím, Lucky Strike.“, zatvářil jsem se jako největší idiot a pokusil se o omluvný úsměv. Tahle finta zabere na mateřský instinkt většiny žen po čtyřicítce. Věřím tomu, že díky tomuhle úsměvu mi většina věcí kvůli kterým jsou úřednice nerudné na úřadech prochází. Nicméně je zle. Cítím to od rána, něco na mně leze. Vypadá to, že pro pár příštích dní zredukuju svůj život na práce-postel, práce-postel a to nemám doma žádný koukatelný film! :(. Bolest v krku ale nijak neošálím. Mohu to zkusit Orofarem, ale ten krk jen umrtví díky lidokainu, ale neléčí. To není řešení, řešením je se vypotit. Nastává období zimních mrazíků, papírových kapesníčků a hektolitrů čaje…