V sobotu jsem dostal hned ráno vyhubováno za fakt, že mi na služební mobil chodila tuna SMS z práce. Zapomněl jsem na technickou zkoušku, která v práci probíhala. Nasnídali jsme se, vyměnili si pár tělesných tekutin v posteli a potom k obědu uvařil Maroshek rybu a zeleninu. Oběd byl skvostný! Pak jsme chvíli odpočívali a odpoledne mě vzal Marosh na Vyšehrad. Je to takové plácek, které je podobné Špilasu, kdybych to měl přiblížit Brnákům. Akorát je tam daleko víc slavných mrtvol a hrobů. Je odsaď ale naprosto betálnej výhled na Prahu, fakt špica! Sotva jsme došli domů a hodili do sebe večeři, už jsme mířili na oslavu narozenin Luboše, který se nacházel kousek od I.P. Pavlova v Budoáru. Název tohoto podniku je ovšem nejistý, neb na štítu je napsáno "U sta ran". Nakonec se tam sešly tři zrcadlovky, nicméně nejvytíženější byla nakonec asi ta moje. Což mi samozřejmě nijak nevadilo. Jednak se díky objektivu snadněji seznámíte se všemi které neznáte a jednak to pro mě byl prostor, kde jsem byl teprve podruhé, takže se mi ještě neokoukal. Odjížděli jsme kolem půl druhé docela příjemně upraveni.

V neděli jsme se nasnídali jogurtu, ale až poté, co jsme provozovali lásku. To je stejně nejlepší snídaně a pohyb na Maroshově těle mi jen a jen prospěje. Když jsem v pondělí ráno odjížděl na pohřeb paní Zbiejczukové, skoro jsem nedopnul kalhoty. Pravda, hned poté jsme šli na oběd do pražské Radosti FX, kde probíhá v neděli do tří hodin branch. Spolu s Jardou a Čajdou jsme si dali oběd, přišel se na nás kouknout i Zbyněk. Docela příjemně jsme si popovídali, myslím. Cestou z obrovského oběda jsme se zastavili i v CD Radost shopu. Nedávno o něm četl Marosh, že možná brzo skončí, protože obchody s CD (a to i těmi exotickými, na které je tento obchůdek specializován) jdou všeobecně ke dnu. Sice jsme nesehnali pro kolegu dvě CD, která žádal, ale ve zdejší půjčovně jsem alespoň mohl obdivovat kompletní kolekci "Work of director…", což jsou výběrovky videoklipů od režisérů, kteří opravdu umí. Viděl jsem už DVD od jmen jako jsou Chris Cunnigham, Spike Jonze nebo Michal Gondry, ale těch DVD existuje daleko víc. Večer jsme donesli k rodičům maso na tatarák. Stano umlel, táta opekl topinky a jedla to jen mužská část rodiny, zatímco holky se věnovaly spíš synovečkovi. Na večerní Superstar jsme už leželi doma v posteli. Složení poroty nás trochu navedlo k tomu, abychom si pustili live koncert skupiny Team. Během něj jsem za zpěvu obou dokončil úpravu fotek z Lubošových narozenin. Každopádně Palo umí.

V pondělí jsem nemusel vstávat už v 5.40, jak to obvykle dělám, ale až o dvě hodiny později. Vzal jsem si sick day kvůli obřadu, ráno se ustrojil do černého, trochu jsem znejistěl při dopínání kalhot i košile, které přestávají být kompatibilní s mým panděrem a po snídani v posteli jsme se rozloučili a já odjel směr Brno. Narvané metro ve všední den kolem půl deváté jsem asi zažil poprvé a zcela jasně říkám, že je to HNUS! Naštěstí tento týden spolu budeme o něco víc, než obvykle. V pátek bych měl mít odborové jednání v Praze a protože příští pondělí máme svátek, budu v Praze o něco déle. V planovaném čase příjezdu (11.30) jsme stáli v koloně před Brnem v obci Veselka. Řidič Student Agency se rozhodl, že dálnice je ucpaná, takže jsme projížděli po staré silnici rychlostí 1 metr za minutu. Moc by mě mrzelo, kdyby první pohřeb, který jsem nestihl byl zrovna ten paní Zbiejczukové. Nakonec jsme dojeli ve 12.06 na hlavní nádraží a ještě jsem stihnul koupit i kytku. Po obřadu jsme zašli se Zbyňkem a Marushkou na jídlo. Na Mendláku v Pivovarské mají ale poněkud přepálené ceny (steak 200g za 399 například), takže jsme skončili ve vegetariánské restauraci Avatar. Jídlo velmi chutné a kompletně mě to stálo 86 Kč, což byl pro nás všechny trochu šok. Je to spíš taková jídelna než restaurace, ale stojí to za to.

Do toho všeho se snad rozcházejí kamarádi, prostě tento týden začíná tradičně temně…