Dnešní titulek se vztahuje samozřejmě k politice, protože Jiří Paroubek se včera zachoval tak, jak už několikrát před tím – totálně popřel sám sebe. Jeho čin také popírá to, že by snad mohl v sobě mít alespoň kousek státotvornosti. Shodil vládu v době předsednictví v EU, tvrdě se hnal za předčasnými volbami a poté prohlásil, že trvá na volbách regulérních v červnu 2010. Sice mám proti Topolánkovi opravdu mnoho námitek, nicméně ani se mu nedivím, že složil svůj poslanecký mandát. Tohoto divadla má i publikum plné zuby a to včetně příznivců ČSSD. Předseda vlády Fisher byl též překvapen veletočem Paroubka a bude vyžadovat dodatečné potvrzení mandátu vládě. Jediná dobrá věc je, že Fisher bude tlačit na to, aby Janotův balík úspor prošel a rozpočet nepřekročil 170 miliard. To je krok, který by si Paroubek nemohl dovolit. Pokud se jedná o pokrytectví, při hlasování o rozpočtu zvedne ruku pro tato drastická (ale životně nutná) opatření, která umožní nárůst státního dluhu jen o 5% HDP. Jeho případné zvednutí ruky pro tuto věc by ovšem mohlo ještě znamenat jiskřičku nadějě v případě existence pochyb o jeho státutvornosti.

Předevčírem mi došla na Facebooku pozvánka do skupiny Úsměv pro život. Ani jsem o ní dlouho nepřemýšlel. Od pohledu se jednalo o charitu a já přiznávám, že už jsem trochu přehlcen těmi mladými lidmi, co se mě na ulici ptají, zda nechci přispět takovým a takovým dětem. Už ani nevím kam všude jdou poslat dárcovské SMS zvané DMS. Sobecky jsem se ve svém volném čase věnoval sobě, trávil jsem čas na Facebooku, čistil zjevné blbosti od blbostí menších – žádosti o přátelství od lidí, které neznám od těch, které možná znám a kterých se možná na konci měsíce zeptám, zda se známe a odkud, abych mohl rozhodnout o tom, zda je příjmu nebo smažu. Stejně tak mi každou chvíli pozve někdo žádost o fanouškovství nějaké stránky. Často je to osobní stránka DJů, i věci, které by se (býti ve formě mailu) dali označit jako SPAM. Nevím jaké k tomu vedli důvody, ale skončila tam i ikonka symbolizující úsměv. Úsměv pro život se mi prostě nejevil zapamatováníhodný, nejevil se mi dost sexy, abych na něj klikl, abych za něj zvedl palec nahoru. Přesné důvody neznám. Z designérského pohledu mu možná chybí černý rámeček, který by vymezil jeho plochu vůči světlému pozadí. Bílá se ztratila v bílé a on zapadl mezi vše ostatní. Měl jsem jiné myšlenky, měl jsem dost práce, nevěděl jsem kam dřív skočit, ze seznamu sedmi věcí jsem odškrtával první položku a myslel jsem na svého partnera, kterému právě skončil pracovní poměr. Možná, že vy máte myšlenky o něco více radostnější, pokud máte zájem, tak se nebojte dát svůj úsměv pro život zde: http:\www.usmevprozivot.cz

Včerejšek nebyl moc příjemný den, Marosh odešel z práce, já v té svojí neměl moc příjemný den a večer jsem mluvil s AdaMMem, který teď prožívá hodně smutné a nepříjemné období. Někdy i já doufám na zázraky. Když se život kolem nás zadrhne, je nutné se soustředit na budoucnost. To jsem napsal včera večer, bohužel dnes v noci maminka AdaMMa podlehla v boji se svojí nemocí. Upřímnou soustrast AdaMMovi, Ireně i jejímu manželovi. Víc nemá smysl říkat, byla to skvělá a moudrá žena…