Tak jsem přemýšlel, o čem bych měl napsat, aby to tu nebylo tak stereotypní jako dosud. Napadlo mě, že bych mohl napsat třeba o Františkovi, mém novém spolubydlícím. Jenže nevím moc co napsat. Pro čtenáře blogu mohu zmínit pikantní fakt, že to je onen František, se kterým jsem byl v Berlíně, což mívám na talíři od Maroshe obtýden. Nebudu říkat, že neoprávněně, přece nebudu lhát. Ano, něco bylo, ale co bylo, to bylo. Když Marosh Frantu poznal, tak si docela sedli a občas mám pocit, že si rozumí víc než já a František. František tu už bude bydlet 14 dní a musím říct, že jsem čekal, že se budeme trochu štvát, že si budeme občas překážet, že občas třeba zajdeme na pivo, že mi bude nepříjemné, že tu někdo (kdokoliv) je. Jenže já o něm skoro ani nevím! Vlastně jsem tu moc změn od doby, kdy jsem tu bydlel sám nezpozoroval. Jediný co mě trochu trápí je fakt, jak tohle soužití vnímá sám František. Asi s ním budu muset hodit někdy řeč o tom, jestli na mě nemá nějaké požadavky nebo prosby, jestli někdy moc nehlučím, co by uvítal a podobně. Kdyby byl každý spolubydlící jako František, tak jsem mohl bydlet už léta s někým. Docela jsem čekal, že mi dá soužití s někým zabrat, ale jak se ukazuje, tak to tak není. Možná že jsem už tak nějak opravdu dospěl. To si nestěžuju, naopak. Přiznávám, že do toho sdílení bytu jsem se pustil hlavně kvůli tomu, abych se ujistil, že budu schopný bydlet s Maroshem. Že mi něčí přítomnost nepoleze na nervy. Se spolubydlou o kterém nevím, se to ale vlastně moc ověřit nedá :).

Ve čtvrtek mě čekala ráno rehabilitace, stihnul jsem i vyzvednout nové brýle pro mě i Maroshka a taky mi udělali ve fotolabu vizitky. Pravda, navrhovací software přes web má ještě mouchy (4x jsem musel zmenšovat jednu fotku a nakonec jsem se spokojil s podivnou fotkou obličeje, protože aplikace neuměla zvětšit/zmenšit fotku). Pak jsem se vrátil do práce a akorát jsem se naštval, protože někteří spolupracovníci (či spíš spolupracovnice) by zasloužili pověsit za přirození do průvanu (a věřte mi, že za kundu by tam držela děvčata lépe, než kluci za pindíka). Nakonec jsem se rozhodl, že z Facebooku pár kolegyň smáznu, protože si tam raději budu držet spíše kamarády a lidi, kteří se mnou nemají problém, než namyšlené fifleny s IQ dikobraza, které vědí komu nejlépe lézt do zadku, aby byly co nejdříve povýšené (jmenovat nebudu). Po práci bude Sunakashi a jinak relax. Hlavně ať už je pátek a já budu s Maroshkem.