Protože, jak jsem tu už zmínil, povahy divoké, někdy je nutné překousnout ego a jet se omluvit. Čím dříve tím lépe samozřejmě, takže v pondělí po rehabilitaci jsem odjel vlakem do Zastávky a poté Zbýšova za rodinou. Cestou jsem měl dost času na to, abych o všem mohl znovu přemýšlet. Mámě jsem koupil kytku, tátovi jsem dovezl dvanáct úsporných žárovek.

Vyslechl jsem si oprávněné stesky na moji vzteklost, vypil dvě piva a odjel zase do Brna.
Samozřejmě, že jsem tou návštěvou ulevil svému svědomí a tak jsem měl podstatně lepší náladu. Moje nálada byla tak skvělá, že jsem se rozhodl, že poslední díl Hotelu Babylon, který jsem neviděl a který jsem nesehnal s českými titulky – díl 3. série 3 si přeložím z angličtiny do češtiny sám. K mému překvapení ta angličtina není zas tak složitá a když jsem měl na disku anglické titulky, začal jsem s tím hned ve vlaku. Tam kde si nebudu moc jistý by mi mohla vypomoci Magda v hodině angličtiny. Pravda, sice jsem nestihl nahrát Františkovi Superstar a taky jsem ji skoro celou osobně prošvihnul, ale nakonec mi ji nahrál František, takže jsem o ni snad nepřišel. Kousek prvního dílu jsem viděl v neděli a popravdě to bylo docela příjemné a vtipné, což předchozím (hlavně českým) sérii scházelo. Spojení Čech a Slovenska bude určitě příjemné, z rozdílného jazyka mohou tvůrci docela dost těžit a tak to snad bude podařený ročník.

V úterý jsem v práci zažil něco, co je těžké pojmenovat. Je to něco mezi doprdelelezectvím a zmrdismem (definici zmrda nachávám na blogu Dfens – http://www.dfens-cz.com ). Došel za mnou kolega, že prý co používám na RAW formát u fotek. Odpověděl jsem popravdě, že Zoner Photo Studio (verzi 8 mám koupenou legálně a dodnes ji používám). Zeptal se mě, zda bych mu NEF soubory zkonvertoval na JPG, že jde jen konverzi, že to jsou jen normální fotky. Nahrál jsem teda fotky do netbooku a najednou koukám, že to jsou fotky z firemní akce. A přiznávám, že to mě dožralo. Kolegyním v práci jsem řekl už minulý týden jak ony fotky a čím "změnit" na JPG. Kolegyním jsem řekl, že kdyby něco, tak jim to převedu. A najednou za mnou dojde někdo, z koho si každý druhý utahuje, že je "všechno vím, všechno znám" a chce abych ty fotky převedl. Výsledek by byl pro mého kolegu jistě skvělý – on by donesl upravené fotky kolegyním, zatímco já bych byl ta věčně neochotná buzna. Do mailu jsem s upravenýma fotkama vklínil i větičku, že nevím o co jde, že mi to donesl kolega a nikoliv kolegyně. Odpověď? Údajně se sám nabídl. Rád bych k tomu něco řekl, ale v hlavě mi běhají jen tři písmenka – WTF?

Co jiného v úterý? Po práci jsem vyzvedl obraz pro Bennyho – střechu berlínského SONY centra. Stejně jako fotka z Amsterdamu vypadá na plátně skvostně. Pak jsem si zajel na vinný střik do Sunakashi a poté jsem odvezl fotku Bennymu. Otočil jsem se v Hobitu, kouknul se na Krotitele duchů, protože rodina, která "vydělává" 33 tisíc i díky sociálním dávkám a utratí měsíčně 55 tisíc, mi přišla jako z Marsu. Samozřejmě chápu, že to je rétorikou pana Paroubka a jeho oblíbené fráze, že dluhy se v době kdy stát vydělává nemusí platit. Jen by mě zajímalo, za koho byl onen pán náměstkem ministra. Protože pokud sám neumí vyřešit takovou situaci, trochu mě děsí, že rozhodoval na ministerstvu…