Vztekloun divoký se vyskytuje v populaci Homo Sapiens. Je to tvor stavbou těla identický s Homo Sapiens, nicméně tu jsou drobné odlišnosti v psychice. Vztekloun divoký umí prudce vybuchovat, nesmyslně trvat ve vypjatých chvílích na svém, je nesmyslně vzteklý a i když později uvědomí to, že někomu svým chováním ublížil, nemůže si pomoci. Ve chvílích rozčílení je prostě vztek silnější než on. Zbývá dodat, že já sám patřím taktéž k jedincům vzteklouna divokého. Dřív mi to bylo jedno, ale v poslední době se na tom snažím pracovat. A moc děkuju Maroshovi za to, že mi v tom pomáhá.

Výhoda toho, že měl Marosh v práci volno byla ta, že mohl přijet už ve čtvrtek odpoledne. Zašli jsme do Sunakashi na kávu a střik, trošku se doma pomuchlovali a pak se pekla pizza a míchalo se mochito. V pátek jsem byl nucen vypadnout z postele co nejdřív, abych se mohl co nejdřív vrátit. Marosh došel do podniku na oběd a oběd ohodnotil slovy, že Eurest je prostě všude stejný. Potom jsme šli do optiky, protože bych si nedovolil koupit brýle bez jeho odborného posudku. Nakonec jsme koupili jedny brýle pro mě a druhé pro něj, což bude moci brát jako dárek k narozeninám. Nakoupili jsme taky nějakou drogerii, nový holící strojek pro Kombajna, Domestos, Mr. Propper taky pro Kombajna, až bude uklízet a za páteční odpoledne byl můj účet chudší o 16 tisíc. Nicméně mám pocit, že to nebyla úplně zlá investice. Ona je prostě optika docela drahý koníček. Poté jsme zašli i s Magdou do Spolku, kde jsem nějakou dobu nebyl. Zrovna měli v nabídce nový cuketový koláč a byl výborný, určitě doporučuji vyzkoušet! Večer jsme koukli na Jurský park (pamatuju ten humbuk kolem filmu a vida, letos už je to 16 let) a hurá do hajan.

V sobotu ráno jsme se nasnídali a vyrazili vlakem do Zastávky a pak dál k rodičům do Zbýšova. Marosh vzal jako dárek láhev malinovice. Bohužel se opět divočák ve mě nechal vyprovokovat a po značně neúspěšné diskusi na téma: "Stojí úsporná zářivka 300 Kč?" jsme odjížděli lehce narychlo, protože jsem to vyeskaloval do hodně špatných otáček. Samozřejmě, že mi Marosh promlouval celou cestu a ještě pěkně dlouhou dobu poté do duše. Odposlechnuto ve vlaku: "Jílová přišla o 36 vlaků po změně řádu. Jsem volil socialisty a už nebudu, oni mají všude hejtmany…". Tak to vypadá, že to dochází už i průvodčím, že ČSSD umí krásně slibovat, ale skutečnost vypadá značně odlišně…

Restaurace KOISHI se specializuje na ryby a sushi. Poté, co jsem docela dost vykurvil den rodině i Maroshovi, jsem měl pocit, že bych se to mohl alespoň nějak zkusit spravit. Rodičům jsem se několikrát nedovolal, takže mě čeká omluva za fyzické přítomnosti. Nakonec jsem Maroshe vzal právě do KOISHI, které dle recenzí vycházelo nejlépe. Celkové hodnocení restaurace je někde nad 1+. Naprosto famózní předkrm v podobě kousku argentinského býčka se sezamovým dresingem. Potom si každý z nás dal předkrm, následoval maxi set sushi, k tomu jsme pili švestkové víno (chutná podobně jako ta nejlepší medovina), japonské pivo (Plzeň je Plzeň, ale nebylo vůbec, špatné) a probiotický nápoj z bobů. Každopádně jsme měli skvělou obsluhu v podobě velmi sympatické slečny, která byla milá, pohotová, ochotná, zkrátka vše co od obsluhy čekám…

V neděli Marosh odjel už kolem třetí odpoledne, já jsem poté zašel koupit pár úsporných žárovek jako dárek rodičům a potom jsem už jen sledoval filmy a opíjel se. I když vlastně jsem ještě jednu věc udělal. Protože mě zatím zaujaly v předvolebním boji jen dvě věci – Bohuslav Sobotka se svými rovnátkami (asi snaha o zlidštění politika), který se vpodstatě nedá karikovat, protože to je karikatura sama o sobě a kampaň KDÚ-ČSL, která je nazvaná "To lepší v nás" a vždy začíná slovy: "Dobrý den je když…". No zkrátka a jednoduše: tahle kampaň si o to říkala…