Být či nebýt? Psát či nepsát? Blogovat či twitterovat nebo házet statusy na Facebook? Facebook je fenomén a zatím ukazuje jen ty lepší stránky. Je to zábavné, většina otravných SPAMů a upozornění jde zakázat, problémové "přátele" jde "vyhodit", nechtěné uživatele lze blokovat. A tak na co si vlastně nechávat blog, na který člověk snadno zapomene, protože updatování statusu na Facebooku je tak snadné a rychlé? Možná z opatrnosti si nicméně svůj vlastní píseček nechávám. Právě z toho důvodu, že je to místo, které mohu já sám spravovat. Je to místo, kde mohu uveřejnit opravdu to, co chci. Je to místo, kde mi ani v budoucnu nebude hrozit to, že bych se musel omezovat. Facebook je samozřejmě snažší na správu a všechno.

Moc času teď blogu nevěnuju. Po práci se většinou zastavím na vinný střik do Sunakashi. Mimochodem se zvažuje, zda si tato kavárna nevylepí na dveře duhovou vlajku na znamení toho, že je tento podnik gay a lesbian friendly. Po střiku pak jdu většinou domů, chvíli jsem na internetu a potom jdu vedle fotit. Snažíl jsem se to stihnout do konce tohoto týdne, kdy jsem to ještě mohl dělat ve vedlejším pokoji. A tak se u mě doma co chvíli blýskalo a natahoval jsem ponožku za ponožkou na kopyta, což je taková maketa nohy. Obvykle je vyvážená a měla by sama stát, ale s touto vždy nemálo bojuju, aby se neskácela před expozicí, kterou dělám ze stativu dálkovou spouští. Po každé expozici následuje kontrola na displeji a teprve je-li ponožka v náhledu ok (nemá pokřivené okraje, je dobře napnutá a správně exponovaná), vyměním ji za jinou. Když nafotím sérii (v úterý jsem takto fotil například jen bílé ponožky na černém pozadí), musím je upravit v PC a ořezat pozadí. Není to zrovna odvaz, ale je to slušně zaplacená zakázka a tak se jí člověk musí věnovat s dostatečnou péčí.

Ve čtvrtek jsem se zapřel a nafotil všechno co zbylo. Bylo to asi 80 ponožek. Nyní už je zbývá jen ořezat a pak možná ještě dofotit nějaké detaily. Navíc jsem u jednoho kopyta rozpoznal, že je vyrobené ze sádry, ale bohužel až ve chvíli, kdy se rozletělo na pár kusů. Dofotil jsem kolem půl jedné ráno, ubalil si jointa a kouknul na Family Guye, který nějaký mamrd na Prima Cool přejmenoval na "Griffinovi" (jak originální snaha z toho udělat druhé "Simpsonovi" ). Spát jsem šel kolem půl třetí a před sedmou jsem už byl na nohách. V tom mi pomohla i TV, u které jsem objevil v menu funkci budíku. V pátek jsem věděl, že musím vstát do práce včas. Jednak mi chybí nějaké hodiny a jednak jsem byl domluvený na nafocení budovy v našem areálu pro pracovní účely. Původní nápad holek (zvětšit fotku 31 kB JPEG na tisk dvoumetrového banneru) jsem označil za neproveditelný (což mi asi každý kdo dělá u tisku potvrdí) a protože nebyl čas na jiná řešení, vzal jsem si ráno do práce nejen fotoaparát, ale i polarizační filtr. Díky nízkému slunci se mi podařilo docílit poměrně tmavé oblohy, ale na řadu přišel i počítač, abych fotky barevně posunul trošku do modrozelena, což se docela hodí k naší firemní barvě. Dodělal jsem pár dalších drobností a vyrazil směr Praha. Jel jsem autobusem Student Agency, který měl na kufru nápis "WIFI ZDARMA" a uvnitř samozřejmě žádná wifi nebyla.