Ve středu jsem se otočil do Rosic si vyřídit výměnu OP i řidičáku, následoval brzký Hobit od šesti do půl deváté a pak jsem do půlnoci pekl šátky z listového těsta na čtvrteční večer a umýval nádobí. Ve čtvrtek jsem v práci moc nepobyl, protože jsem vstal docela pozdě a musel jsem brzo vypadnout, kvůli koncertu Madonny. Sotva jsem si stihl odskočit na oběd. Stewardka nebyla moc příjemná, místo kávy bez cukru jsem dostal kapučíno, byť si mám objednávku jednou ověřovala a taky na konci cesty upozornila před celým autobusem pána, že zdejší toaleta se využívá jen pro malou potřebu, protože je to cítit až vpředu. Upřímně řečeno, jezdím se Student Agency docela dost a už mám najeto asi 10 000km, ale tuhle informaci jsem slyšel poprvé.

Koncert Madonny se konal v přírodním amfiteátru Chodov, pro který to byla první velká zkouška. U vstupu jsem organizátory proklínal a nebyl jsem sám. Do tři metry úzkého koridoru se pokoušelo vecpat několik desítek tisíc lidí v jednu chvíli a bohužel většina z diváků ani pořádně netušila kterým směrem se mají cpát, protože nějaké významnější označení vstupu se nekonalo. Párkrát jsem i já měl pocit, že mě prostě dav za mnou shodí, mačkanice to byla veliká a lituju všechny drobné a křehké dívky, které si toto mmuseli vytrpět. Organizačně byl vstup na akci totálně zpackaný a nezvládnutý. Prohlídka byla důkladná, kromě prohledávání, zda nemám něco na těle, mi byla zkontrolovaná i taštička, kam se stěží vlezla lehká bunda a cigarety. Podařilo se nám dostat se dovnitř již po hodině a něco čekání, což bylo pořád v pohodě, protože věřím tomu, že se někteří ve frontě zasekli i na dvě a půl hodiny. Když jsme konečně došli ke třetímu kontrolnímu vstupu (první byl nejhorší a poddimenzovaný, druhým byla kontrola, která proběhla rychle) u vstupu ke Golden Circle, vyrazilo mi dech pódium i množství zavěšené techniky, vypadalo to monstrózně.

Snažil jsem se po celou dobu moc nepít, abych nemusel odcházet a prodírat se davem, protože GC bylo uděláno opravdu zvláštně. Museli jste ho celé obejít zprava doleva, dostat se teprve do prostoru GC a pak si vybrat místo. Defakto to znamenalo, že jsme sice fakticky byly vpravo od podia, dvacet metrů od vstupu, ale abychom se tam dostali, museli jsme ujít asi tak 300 metrů. Opravdu jsem se děsil toho, že bych musel během koncertu na WC. Pokud takto uvažují všichni, nedivím se kolabujícím lidem. Předskokan Madonny – DJ Paul Oakenfold má možná slušnou produkci, ale to co předvedl určitě nebyl DJ set, spíš jen dokázal, že je silně přeplaceným pouštěčem desek (mixy mezi skladbami byly zpravidla dlouhé 1-3 sekundy). Výběr skladeb byl samozřejmě značně hitový a opravdu doufám, že na Mácháči se jako hlavní hvězda festivalu ukáže v jiném světle.

Tak a teď konečně k Madonně. Madonna je dnes největší možná hvězda a protože její dokonalé DVD z koncertů znám velmi dobře, nečekal jsem, že by mě mohla nějak okouzlit. Tento můj přístup byl docela chytrý, protože o to víc mě překvapila. Projekce na mnoha obrovských LED stěnách byla to nejlepší co jsem kdy na koncertech viděl. Nejvíc jsem se těšil na to, že uvidím Madonnu bez retuší na fotkách nebo videu. Čekal jsem, že její věk je na ní nějak poznat. Ale opravdu není, stál jsem od ní asi 7 metrů. Na 51 (v neděli má narozeniny) vypadá neskutečně a celé to potvrzuje tancem a pohybovými kreacemi, které bych ani já o dvacet let mladší nedokázal tančit déle jak 15 minut. I se švihadlem jí to jde jak málo komu.

Madonnina show byla monstrózní. Její koncertní stroj šlape jako nejlépe promazané švýcarské hodinky. Její poslední album Candy Shop popravdě není zrovna deskou s mnoha hity, alespoň já ho vnímám jako nesrovnatelně horší než předchozí album Confessions on the Dancefloore. Nakonec ale vlastně ani na té hudbě moc nezáleželo. Madonna si vydatně pomáhá playbackem a všichni návštěvníci koncertů vědí, že je to pro jejich vlastní dobro. Madonnina exhibice není o hudbě a není to ani koncert v pravém slova smyslu, protože existují slova, která vystihují celou akci daleko lépe, jako například "SHOW". To co měli návštěvníci na Chodově možnost vidět bylo něco, z čeho přecházeli oči. Nevím jak moc náročné bylo sledovat show v jiných sektorech, ale u pódia to bylo docela náročné a člověk nevěděl, co má sledovat dřív. Úžasné projekce, přestavby geniálně vytvořeného pódia (jezdící pásy, pohyblivé projekční plochy, točna) poskakující Madonnu nebo její dokonale sesynchronizované tanečníky? Nejednou se člověku stalo, že se na pět sekund otočil ke kruhovému molu a na scéně se mezitím objevilo auto, piáno nebo deset tanečníků. Madonna mě skoro dohnala k slzám písní You Must Love Me a rozhodně jí schvaluji agitku, během které se na projekcích objevili například Martin Luther King, zavražděná novinářka Politkovská, Mandela, matka Tereza ale i diktátoři typu Lukašenko, Kim Čong-il nebo íránský prezident Ahmadínežád. Jedinou vadou koncertu tak zůstává prasácky udělaný vstup, na který je zkrátka těžké zapomenout.