Pondělky bývají těžké. Návraty do reality bývají těžké. Toto pondělí bylo krapet veselejší než obvykle. Zpět do Prahy se vracím už ve čtvrtek, protože nás čeká koncert Madonny. Samozřejmě, že po šestihodinovém spánku a cestě v busu neoplývám přebytkem energie, ale zpravidla se to dá nějak přežít, byť se mi nejvíc stýská právě v pondělí. Však to znáte: Sejde z očí, sejde z mysli (přiznávám, tohle jsem sem napsal hlavně proto, že chci poškádlit Maroshe, což obvykle skončí tak, že mi to stejně oplatí a já jsem pak naštvanej, uvidíme jak na to bude reagovat…) :D.

Po práci obligátní kávička, vinný stříček a pak jsem se jel mrknout na nové bydlení k Ondrovi. Musím říct, že si pronajali s kamarády moc pěkný byt. Nejvíc mě asi oslovuje špinavě bílá plovoucí podlaha v kuchyni. Dal jsem si dvě skotské, jedno pivo a prvním rozjezdem jsem jel domů. Moje pražská beruška už spala, takže jsem zkouknul 3 díly Futuramy na nahrané na setopboxu, nechal jsem grabovat svá dvě DVD pro Perpetuum a v brzké době začnu s jejich rozstříháváním. Pro pondělní den to však bylo vše a šel jsem spát.

Úterý bylo o něco příjemnější, já se cítil o něco více vyspaný a venku nebylo tak děsivé vedro. Pravda, cestou do práce, jsem na Cejlu potkal fekální vůz (lidově: hovnocuc) a musím říct, že už deset metrů od něj jsem měl co dělat, abych si neublinknul. Pět metrů od něj jsem se otočil a opravdu vážně zvažoval, zda nezvolím jinou cestu, protože něco takového jsem necítil ani když děda čistil suchý záchod na dvorku. Zadržoval jsem dech co to šlo a nakonec se chytnul za nos, protože to bylo opravdu hodně daleko za hranicemi normální lidské představivosti. Nakonec jsem prošel, ale rozhodně to byl zážitek dne! Jediné štěstí bylo, že jsem snídal až v práci.

Po práci… …kdo hádal kafe a vinný střik má plusový bod. Upravování fotek z Berlína (jak já se těším na to až to bude!) a doma praní prádla a stříhání ultimátního videomixu pro Perpetuum (pravda z toho co jsem pro klub dělal v předchozích letech se našla při nejlepším maximálně čtvrtina). Nabídku na projekci pro dnb festival v Hořicích na Královohradecku jsem odmítl, už se na to moc necítím a dokud nebudu bydlet v Praze mi námaha do toho vložená nestojí za mnohem víc peněz, než mi bývá nabízeno :). Večer jsme se Maroshem chytli kvůli jeho kamarádovi, který mi napsal dost podivný mail (kdybych si myslel, že je alkoholik, tak by musel mít aspoň 2 promile), kterým reagoval na moje přehlížení, když jej náhodou někdy potkám (už se bohužel stalo 2x v mém životě). Nedal jsem na Maroshovu radu, postavil si hlavu a odpověděl mu co si myslím a jeho mail (bez indicií kk nalezení jeho identity) pastnul na můj profil na Facebooku, protože za to prostě stál. Následně jsem byl srovnán s ex od Maroshe, ale přiznávám, že jsem spal jako mimino bez vyčitek. Stejně se na Maroshe těším. Již zítra spatřím ho i Madonnu. Hurá.

P.S. Mimochodem než v říjnu odletíme do Londýna a okolí, stihneme ještě víkend v Lisabonu (snad se Skyeurope odletíme), vypadá to, že mimo koncertní závislosti má moje láska ještě těžkou závislost na cestování. Měl bych si sehnat brigádu, bohatého milence nebo aspoň sponzora :).