ne, ne, nemám koule v jednom ohni, to byla jen narážka…

Asi znáte ten vtip o tom chlápkovi jak se pohádá s manželkou, uraženě odejde na balkon a zahulí travku. Najednou vžžžžm a proletí mu před očima ohnivá koule. Se lekne, a přemýšlí co to bylo, zapálí si dalšího jointa a zase vžžžžm další ohnivá koule. No chlápek to nebere, když v tom vykoukne na balkon manželka a tiše říká: „Neblbni a pojď dovnitř, vždyť tu sedíš už dva dny…“. Tím nechci říct, že stále hulím. Vlastně si ani nemůžu vzpomenout, kdy jsem si naposled zahulil, ale to že si nemůžu vzpomenout je logické, že. Ale bude to skoro týden, protože jsem si v sobotu rozbil skleněnku (skleněná dýmka). Ale co jsem to vlastně… Jo už vím, vžžžžm. Mám pocit, že poslední dny to nějak rychle ubíhá. Dojdu do práce, pak jdu z práce a než se dostanu domů, je deset a já jdu spát.

Mezitím jsem se stavil v baru u kámoše, pak jsem si odskočil na sklenku do Alfy a nakonec jsem opět skončil v baru a díval se na první poločas Sparty s MU. Byl to hodně pěkný fotbal, nicméně soupeř měl znatelnou převahu, takže jsem se rozhodl raději odejít brzo domů a zase se pěkně vyspat. Předtím jsem absolvoval hodinku povinného předmětu „Zlepšování komunikace“ (čti Xko.cz) a pak jsem zalehl.

A co dál? No nic, prostě se nic neděje. Snad jen počasí. To mi dělá radost. Fakt, že mohu jít v šest ráno do práce v krátkým triku a svetru je prostě úžasný. Zvlášť když se kouknu do kalendáře. Jinak se hodlám asi soustředit na to, abych zvládl poslat dopis s DVD do Anglie (ano, já to stále Dannymu neposlal) a pak musím nějak postupně pořešit ty slíbené schůzky. Zbývají Theo, Libor, Filip a minule jsem zapomněl na Michala Kosaře, takže bych to měl začít řešit (ne nutně v tomto pořadí).