V pátek jsem dorazil do Prahy okolo půl třetí. Miláček byl zatím cvičit, takže jsem nemusel metrem a vzal jsem to z Florence na Příkop pěšky. Koukli jsme do obchodu Jozefa Slobody, pak jsme ochutnali novou zmrzku u Václaváku (kopeček za 59 Kč, nicméně stojí za to odzkoušet, s českou zmrzlinou nesrovnatelné). Zatímco Marosh si užíval mátovou, zvolil jsem cheese s kousky brownies a oba jsme se svojí volbou byli spokojení, byť mátová byla opravdu hodně mátová. Zašli jsme na Harryho Pottera do kina (dějově docela slabší, ale jinak mě to bavilo), sehnali jsme mému kolegovi nový Živel (což nebylo vůbec tak snadné jak jsem myslel, ale čemu se člověk diví, když to vychází jednou ročně?) a šli jsme domů. Nachystali jsme věci na výlet v sobotu a šli se věnovat sami sobě.

Něco mezi deseti jedenácti hodinami jsme o víkendu strávili v autě. Tato doba za kterou bychom dojeli v Evropě podstatně dál byla potřeba, abychom se dopravili z Prahy do Českého Krumlova. Prostě stav silnic v ČR je trapnost. Cesta tam něco přes 6 hodin (pokusili jsme se vyhnout koloně tak, že ji objedeme, načež jsme narazili na rozkopané město s objížďkou a skončilo to tak, že jsme se vrátili zpět do Prahy a jeli jsme raději na Písek), cesta zpět 4,5 hodiny (bouřka s kroupami a samozřejmě jsme víc jak hodinu jeli 10 metrů za minutu v koloně). Tím jsem vám popsal naprosto tragickou cestu a tím také končí negativa víkendu. Sice jsme čekali, že se první den budeme kochat Českým Krumlovem déle, ale co už. Český Krumlov je město velmi krásné a malebné. Daleko krásnější a malebnější, než jsem čekal, to musím přiznat.

Je zde samozřejmě obrovské kvantum turistů, nicméně i tak lze sehnat pokoj za 990 Kč pro dva, případně za 1600 Kč pro 4 (2 x 2 lůžka). Co určitě nedoporučuju je Krumlovský mlýn, což je malebná hospůdka u Vltavy s dost děsivou obsluhou. Naopak velmi dobře jsme pojedli ve vegetariánské restauraci Laibon v ulici Parkán. Mrkvový džus se sice nedal moc pít, spíš kousat, ale lassi bylo skvostné stejně jako čočková polévka, žampiony na cibulce nebo indický pudink Khír. Na tom, že zde skvěle vaří jsme se vzácně shodli všichni čtyři a to nemluvím o pohodové obsluze. Gastronomický zážitek týdne.

Naši společníci – Jirka i Alice byli na pohodu a jediný kdo na sebe občas štěknul jsme byli my dva s Maroshem. Mimochodem postele v hotelu byly docela fajn, ale strašně hlučné. dost jsem toho nafotil, dokonce i stání v koloně aut za deště jsem si zkrátil focením s makro předsádkou (fotky kapek na skle). Ráno jsem se probudil nachlazený, nicméně to neznamená, že bych nemířil do práce. Cestou do Brna jsem doupravil zbytek fotek z Krumlova, napsal tento blog a přečetl pár desítek stránek v knize o webdesignu. Čeká mě dalších 5 všedních dnů v Brně a moc se na ně netěším. Nějak to ale přežít budu muset a v pátek zase uvidím svoje sluníčko.