Tak tedy úterý… Nevzbudil jsem se nejlépe, protože jsem hned pochopil, že jsem si měl zavřít okno a neměl jsem usnout na mém (i tak dost nízkém) polštáři. Vzal jsem si sice hned po snídani Nimesil, ale celý den mě ukrutně bolelo za krkem. Větší část dne jsem si dokonce myslel, že večer znovu poklušu na pohotovost, ale nakonec se to večer docela dalo snést a kolega v práci mi doporučil chiropraktika, takže jsem se na injekci nakonec vykašlal a dnes hned ráno poběžím za doktorem. Injekce totiž maximálně odstraní ztuhlost svalů a bolest, ale myslím, že by bylo vhodnější řešit spíš problém než tlumit následky. Lávová lampa od Barči se tak nakonec osvědčila i jako generátor suchého tepla, stačí nádobu nahřát a přikládat na krk :).

Jinak se mi podařilo doupravit fotky z Kréty, setřídit to co půjde ven, co do fotobanky a co do katalogu jako kandidáti na plátno. Ještě musím dořešit fotky z Berlína a taky fotky z naší poslední společné vycházky s Liborem. Ten se má v Anglii skvěle a už psal Maroshovi oslavné ódy. Kdybychom byli s Maroshem mladší, možná bychom se vykašlali na Prahu a jeli po vzoru Páji na Nový Zéland, ale na druhou stranu káriéra sběrače zeleniny není něco, čím bych mohl svůj životopis vylepšit.

Jinak už to začíná být zase monotónní. Po práci kafe v Sunakashi, pak se stavit ve večerce a doma sedět u PC, upravovat fotky, brouzdat netem, vyprat prádlo, umýt nádobí a těšit se na pátek, kdy se uvidíme s myšákem. Většinu seriálů, které mě oslovili jsem dokoukal a tak občas sáhnu po nějakém tom DVD, které jsem zakoupil v trafice. V pondělí jsem kupříkladu jako večerníček použil film Fantomas se zlobí. Co se týká plánů do budoucna, asi se letos na Tyngl Tangl nepodívám, byť jsem dostal dotaz, zda si tam letos zapromítám. Samotnému se mi tam ale moc nechce (přišel bych taky o víkend s Márou) a Maroshův šálek čaje to taky není.

Rád bych okomentoval nějakou aktuální zprávu ze světa, ale moc jich není a ty zásadní, které bych komentovat chtěl už nejsou moc aktuální. Neštěstí na Pohodě, kam jsme se málem vypravili nemá smysl komentovat, loni jsem zažil Creamfields, které rozmetal vítr, ale kde se nikomu nic nestalo. Letos ho navštívilo zhruba jen 4000 a není se čemu divit. Rozhovor, který vyšel před festivalem a kde Pavel Tesař přiznává, že dělá spoustu aktivit jen proto, aby vykryl loňské ztráty a kde šije do fanoušků Chinaski (kteří tam hráli) nebyl moc pozitivní a našel jsem i ohlasy na Facebooku, že lidé budou akci takového člověka bojkotovat. Daleko větší vliv na návštěvnost měl ale asi docela slabý line-up. Taky mám v poslední době pocit, že silnější ročníky zestárly a přestávají na takové akce chodit a těch mladých je prostě méně. Co se týká krachu Tomi Tour, přiznávám, že způsob jak k němu došlo mě ze židle nadzvedl a sviňárny delegátů v Turecku (defakto omezování osobní svobody a vydírání) bych opravdu po zásluze odměnil nějakým pěkným nepodmíňeným trestem.