» Kréta – zápis 2 Kombajnova strojovna

Tøetí den jsem si spálil ramena, krk a místo nártù (jako ve Španìlsku) jsem si vybral jinou chuovku – podkolenní jamky. V noci jsem byl nìkolikrát vzhùru i když jsem si koupil za 1 euro Paracetamol. Jinak jsem ale taky ochutnal tradièní jídlo zvané moussaka, kterou tvoøí mleté maso, lilek, brambor a sýr a celé se to zapéká a chutná to božsky, rozhodnì to musíme zkusit doma v zapékací misce.

Ètvrtý den jsme si objednali na 4 dny auto, abychom mohli trochu projet Krétu a jezdit na výlety. Naše první cesta vedla na ostrov malomocných – Spinalunga, který má docela drsnou historii, ze které pramení i jeho název. Na ostrov svezla malomocné øecká vláda, která je tam izolovala. Poslední obyvatel ostrova zemøel v roce 1953, takže to není zas tak stará historie. Jinak další vìc, kterou v prùvodci po Krétì od firmy Lonely Planet nepovažuji za pravdivou je zmínka o nízké toleranci k homosexuální menšinì. Jediným èlovìkem, který se za ty 4 dny ušklíbal nad tím, že si s pøítelem dáváme na veøejnosti pusu nebo se objímáme byl sedmnáctiletý Èech. V den pátý jsme pak v improvizované zátoce na pláži Vai zøídili malou nudapláž a jediný turista, který tam byl s námi taky naostro se zapovídal s Maroshem ve vodì. Dle jeho vyprávìní nejsou místní vyhranìnì homosexuální, ale vìtšina z nich jsou bisexuální. I v Malii je údajnì jeden gay friendly klub a vedle v Hersonisu malá nudapláž. Tìžko øíct, zda jsou to jen drby èi ne, ale s nìjakými ústrky kvùli homosexuální orientaci jsem se tu prostì nesetkal.

Jak jsem již nakousnul v minulém odstavci, byli jsme pátý den na pláži Vai. Když si vezmete do ruky mapu, snadno zjistíte, že tato pláž se nachází na severu východního pobøeží a ze Stalidy je to po silnici zhruba 130 km. Osobnì si myslím, že dvou a pùl hodinový výlet tam a stejnou dobu zpìt za to nestál. Na pláži je zajímavá jediná vìc a tou jsou datlové palmy, které nikde jinde na Krétì (údajnì) nerostou. Váže se k tomu jedna místní legenda, že palmy vyrostly (respektive jejich pøedchùdci) z pecek, které vyplivovali øímští vojáci pøi váleèném tažení. Jinak písek je spíš hrubozrnný, pøecházejíc v malé kamínky. Dle mého názoru tak byla daleko zajímavìjší cesta tam, pøi které jsme projeli tøetinu Kréty na délku. Právì ze silnice jsme vidìli malou vesnièku Mohlos, která se nám zdála tak kouzelná, že na cestì zpátky jsme se rozhodli odboèit z hlavní silnice a podívat se do ní. Nakonec z koupání nebylo nic, protože místní vlny nebyly z nejmenších a tak jsme protentokrát vìøili prùvodci, že tyto vlny jsou zrádné a nebezpeèné a místo toho jsme zamíøili do místní taverny. Nesedli jsme do té, která se chlubí v menu tím, že ji doporuèuje i prùvodce Michelinu, ale zvolili jsme stejnì zaøízenou vedle. Protože toto místo leží mimo turistická centra, jídlo zde seženete zhruba o 25% levnìji (ochutnali jsme již tøetí variantu moussaky a na pomyslném žebøíèku obsadila druhé místo) a tøeba za Colu jsme zaplatili 60% ceny ve Stalidì (1,2 eura versus turistické 2 eura).

Než pro dnešek skonèím se psaním, musím zmínit pár vìcí. Kopr se nám i nadále nevyhýbá a minimálnì v jednom jídle na švédském stole na nìm narazíme. Co se týká silnic, tak dálnic tu moc není. Silnice první tøídy se znaèí jako national road a jsou zpravidla sjízdné libovolným vozem. Main road jsou už zpravidla docela úzké silnièky a secondary road vypadají jako polní cesta v ÈR. Jak vypadá tzv. dirt road jsme zatím nemìli odvahu zjistit a moc se bojíme, že na ni brzo narazíme. Další postøeh se týká øidièù na Krétì, kteøí v 99 procentech pøípadù netuší na co mají ve voze blinkr a dvojitá èára není nic, co by jim mìlo bránit v tom pøedjíždìt v místì, kde je nulový výhled do protismìru. Co se týká místní architektury, jde zpravidla o dost kvádroidní stavby, èasto kaskádového stylu a jedinou vyjímkou jsou kostely, které mají støechu do kulata.