Časopis Photolife považuju za nejlepší časopis o focení v ČR. Respektive před rokem tomu tak bylo bez diskuse. Ale věci se mění a na tomto konkrétním případě je vidět, že zaslepenost z lásky dokáže udělat velmi špatné věci. Kvalita časopisu strmě klesá, z přítelkyně pana vydavatele se stala šéfredaktorka a najednou je každé dva až tři měsíce na obálce právě ona. Nic proti selfpromotion, ale tady už je toho opravdu moc. Protože mám vlastně jen dvě možnosti, jak to jako čtenář řešit – přestat časopis kupovat, což už se vlastně děje (nějak mi už nevadí, když mi číslo uteče) nebo se ozvat, zkouším se nejprve ozvat. A tak jsem do redakce poslal mail následujícího znění:

Milý pane Karbusický, dlouho jsem se rozmýšlel, zda mám opravdu mít tu drzost a napsat Vám. Zda mám mít tu drzost a popsat pravými slovy můj smutek z kdysi tak skvělého časopisu. Vývoj časopisu Photolife mi ale nedá spát. Mám pocit, že od těch dob, co si ho kupuji, měl časopis léta stále stejnou kvalitu. Vysokou kvalitu, kterou žádný konkurenční časopis dodnes nepřekonal. Nicméně zhruba před rokem jsem začal pozorovat změny na časopise, které se mi zdály podivné. Z časopisu se začalo vytrácet všechno to, proč jsem kupoval všechna čísla. V minulém čísle mi teprv došlo, s čímže je tato věc spjatá. Přeji Vám štěstí ve vašem osobním životě, přeji vám šťastný život, nicméně nezlobte se na mne, ale mám pocit, že od té doby, co se ve vašem životě objevila paní Soňa, přestal být časopis tak čtivý. Dokonce jsem nejednou smutně koukal na právě zakoupený časopis, ve kterém mě upoutaly maximálně 3-4 stránky, což je dost žalostný výsledek oproti dřívějšku. Opravdu je nutné, aby na každé druhé nebo třetí obálce byla Soňa? Je opravdu tak málo dobrých fotek od čtenářů? Co se to stalo s tím úžasným časopisem, že z něj mám najednou pocit tvrdé selfpromotion a podivné poblouznění z lásky někoho, kdo si jaksi pro všechnu zamilovanost nevšiml, že dělá něco zcela jiného než před pár měsíci. Nechci nikoho tímto dopisem urážet, možná je chyba ve mně…

Na žádost byla reakce redakce stažena.

Tímto bych tedy chtěl apelovat na ty čtenáře časopisu Photolife, kteří si taktéž všimli proměny časopisu a požádat vás o to, abyste si svůj nepříjemně svíravý pocit z upadající kvality časopisu nenechali pro sebe. Napište prosím do redakce nebo přímo panu Karbusickému, co si myslíte o vývoji časopisu. Možná jsem jen veden sobeckou touhou dostávat do ruky kvalitní časopis. Možná, že mi opravdu nic není do toho, jak si pan Karbusický dokazuje svoji lásku k přítelkyni. Možná, že bych se na to měl vykašlat a jenom přestat kupovat onen časopis. Nicméně pak je jen otázka času, kdy příjdeme o nejkvalitnější časopis o fotografii v republice…

A teď krátce z domova. Z Prahy jsem dojel rovnou do práce, odeslal jsem upravené fotky z narozenin a po práci našel útočiště ve znovuotevřeném Sunakashi. Tam sice teď není wifi síť vůbec přítomná, ale alespoň jsem upravil fotky pejsků. Doma jsem prohledal pracovní weby, zavolal si s Maroshkem a skončil s jointem u dílu 22. Cyranova ostrova. Mimochodem mě pobavil Pája, který místo toho, aby použil některé ze zakoupených těstovin, které mám doma, raději koupil jiné. Pro příště tohle Pájo fakt dělat nemusíš :D. Trocha Quake III před spaním a pak už jen podivně opuštěná postel a myšlenky na Maroshe…