jednou nastane den, kdy rozeznám bílé víno od červeného…

Ve středu se mi podařilo snad tak nějak dokončit úkol v práci. Následoval Hobit a sraz s Monikou a Káťou a AdaMMem, Hankou, Rosťou, Turbem, Chlebem, Zbyňkem, Marií, Davem a Sunem. Ve čtvrtek jsem se dozvěděl, že dosavadní práce byla jen etapa I. a bude následovat další. Celkově jsem ve čtvrtek hodně "šplíchal" (byl vytáčen), takže jsem se docela brzo sbalil a zamířil do Sunakashi. V pátek ráno jsem zabalil dárek pro Jiříka z Prahy a něco po půl druhé jsem vyrazil na autobus do Prahy. Pospíchal jsem zbytečně. Jak se čas od času stává, když jsem si dopoledne kontroloval lístek, všiml jsem si, že Student Agency má na stránkách dva autobusy označené jako "Posila 1". Nebylo to rozhodně poprvé a dost možná, že právě zmatky cestujících byly důvodem, proč jsme vyjížděli s víc jak 25ti minutovým zpožděním. Oficiální vysvětlení stewardky ovšem bylo, že se čekalo na autobus z Vídně.

Takže po dojezdu do Prahy jsem se zastavil za miláčkem a dali jsme si v pizzerii La Fattoria na Veletržní naprosto fantastický salát. Zakončili jsme to zákuskem ve formě rebarborového koláče a šli jsme na oslavu narozenin Jiříka v klubu Saigon. Dali jsme si s Robinem a Pepíkem jedno dvě pivka a frčeli jsme domů. Udělal jsem pár fotek a odešli jsme domů, protože nás v sobotu čekalo relativně brzké vstávání. Kolem sedmé mě čekal první budíček. Protože jsem ho docela intenzivně ignoroval, vykopal mě Marosh z postele až kolem půl deváté. Nebylo zbytí, náš odvoz do Znojma byl již na cestě. Pavel s maminkou nás vyzvedli a jelo se. Dvoulůžkový pokoj za cenu 1300 Kč na noc byl čistý a docela v pohodě, ale v současné době se mi tato cena zdála za komunisticky laděný nevkus, který nás čekal na každém kroku trochu moc. Čekaly nás 4 zastávky po 4 vzorcích vína na vinohradech a večer dalších 12+5 vzorků pod taktovkou firmy Znovín. Vyjížděli jsme autobusem za mírného deštíku, dostali jsme instruktáž ohledně naší degustační skleničky a držáku na ní a jelo se ochutnávat. Ke konci degustace už vykukovalo sluníčko a nohy i jazyk se trošku motali. Dostali jsme pauzu na jídlo a zkusili jsme pizzérii a restauraci Styl, která ležela vedle hotelu Dukla. Jestli má tato restaurace nějaký styl, to nevím, ale myslím, že by jí slušel jiný název. Namátkou mě napadá "Prdel světa", "Běžte pryč" nebo "Noční můra". Obávám se, že na takový podnik by nestačila ani armáda naklonovaných Zdeňků Polreichů. Obsluha byla děsivá, zapomněla na dvě objednaná jídla z šesti. Jídlo bylo víc než špatné. Svůj kuřecí salát jsem nominoval na "průser dekády" (což bylo o too děsivější, že o den dřív salát ve Fattorii byl opravdu mimořádně chutný) a celý stůl litoval, že raději nepočkal 40 minut na pizzu.

Po jídle nás čekala další degustace, tentokrát v prostorech Louckého kláštera. S lítosti musím říct, že řízená degustace byla pro minimálně polovinu velkého sálu vysloveným házením perel sviním. Více disciplíny by asi zvládla i mateřská školka. Neustále se hlučelo, lidé se u stolů spolu bavili a to bohužel i ve chvílích, kdy se organizátoři snažili mluvit o vzorcích. Přiznávám, že mě to docela zajímalo. Za sobotu jsem ochutnal celkem 31 vzorků vín a drtivá většina z nich mi chutnala. Až na jeden vzorek (Rulandské šedé 2006, výběr z hroznů – Stošíkovice) jsem zjistil, že mi nechutnají příliš sladká a polosladká vína. Naopak mě doslova nadchnul Dornfelder 2008 z Hostěradic, ačkoliv mám asi raději vína bílá než červená. Hostěradice u nás bodovaly i s Ryzlinkem rýnským 2008, takže jsme se nakonec zaregistrovali jako nový zákazník a od obou vzali 4 láhve. Dohromady jsme nakoupili 18 lahví vína o průměrné ceně 95Kč a obávám se, že příště koupíme ještě víc :). O půl jedenácté jsme odešli na hotel, ráno po snídani vyzvedli objednané víno ze skladu a jelo se domů.