výlet do Itálie a cesta zpět do ČR…

Ráno jsme započali tím, na co jsme se vykašlali večer – očistou těla. Jarda jako ranní ptáče už nemohl dočkat a dokonce uvařil čaj pro všechny. Pak jsme zajeli do nemocnice za Míšou a promluvili s doktorem. Ten nám ukázal rentgenové snímky, na kterých byla zřetelná zlomenina stehenní kosti pravé nohy (oba konce kosti od sebe byly rozhodně víc než 4 cm) a rezolutně vyloučil převoz do ČR dřív než za 7 dní od operace. Tím pádem bylo rozhodnuto, že tu budeme muset Čajdu nechat. A tak Jarda šel lítat na křídle a my jsme v sobotu vyrazili po obědě na ten výlet. I přes snahu slovinských kartografů a tvůrců podkladů pro GPS zhatit nám naše plány, jsme nakonec dorazili do přístavu Duino. Ale nedalo se tu koupat a to Maroshek moc chtěl. A tak jsme nakonec našli fantastickou cestu po pobřeží až do Trestu. Tady se už koupat dalo, proběhli jsme městem, viděli jsme na náměstí nějakou sbírku starých veteránů značky Fiat. Měli jsme už docela hlad a dokonce jsme na sebe i trochu vrčeli. Když jsme konečně našli nějakou příjemnou restauraci a chtěli si sednou, signalizovala nám obsluha, že je zavřeno. Letmý pohled na otvírací dobu mi připomněl význam slova "siesta", inu ano milé děti, od tří do sedmi se leckde nenajíte. Nakonec jsme se ale najedli jinde a musíím říct, že sendvič s olivami a grilovanou zeleninou a pomodorem byl asi nejlepší jídlo, jaké jsme o víkendu ochutnali (jeden z nás byl v tomto podniku nucen použít i turecký záchod). A pak jsme se museli vrátit, abychom ještě stihli navštívit Míšu v nemocnici a nakoupit. Večer jsme si dali teplou (!) sprchu a popili jsme slovinské pivo Laško s jinými místními Čechy v kempu. Noc jsme zakončili velmi rychlým ústním drážděním pohlavních orgánů, což nám myslím oběma zvedlo náladu…

V neděli ráno jsem to byl kupodivu já, kdo vstal první. Protože jsem si myslel, že spodní prádlo bude do spacáku stačit, byla mi k ránu docela solidní zima. V kombinaci s plným močovým měchýřem, kde se nacházelo slovinské pivo Laško to znamenalo jediné – vyrazit do rána se jít vyprázdnit. Pak už jsem nechtěl budit myšáka a tak jsem počkal asi patnáct minut venku. Během chvilky vykouklo sluníčko a začalo příjemně hřát. Nasnídali jsme se a zabalili jsme si naše věci do auta. Jarda se šel naposled proletět, my jsme si vyzvedli u policie padák a tentokrát jsme narazili na policistu, který neuměl anglicky ani slovo. Padák nám vydal téměř mlčky, aniž by chtěl jediný doklad totožnosti. Vyzvedli jsme Jardu a pak jsme vyrazili naposled za Čajdou. Dovezli jsme mu nějaké neslazené vody, anglický časopis, který šel v místním obchodě sehnat, rozloučili jsme se a vyrazili jsme se na cestu zpět. V Itálii jsme se na pár minut zastavili u řeky, která získávala svoji vodu z tajícího sněhu v horách a já si během toho udělal předběžnou verzi těchto zápisků.

Chápu, že ne pro všechny, ale pro moji osobu to byl naprosto skvělý víkend. Slovinsko je opravdu úžasná země, má krásná pohoří, spoustu krásných míst,my si užili spoustu sluníčka, které mi zvedalo náladu a samozřejmě jsem tam byl s člověkem, se kterým je mi nejlíp. Taky jsme si z pochopitelných důvodů nemotali na spaní jointy a co se cigaret týká, tak od čtvrtečního večera do nedělního večera jsem stáhnul jen asi 25 kousků. Když jsem s miláčkem, je to jednodušší. Když jsem sám v Brně, stáhnu i krabičku denně. Na tohle se teď asi budu muset zaměřit nejvíc. I když o práci na nadcházejících pár dní mám postaráno – nafotil jsem přes 400 fotek, tak doufám, že vám tu brzo budu moci některé z nich ukázat. Přeji vám příjemný den a hodně štěstí při cestování!