vlastně jsem nad tím nikdy nepřemýšlel, možná nebyl důvod, možná nebyl čas nebo jsem si to prostě nechtěl připouštět…

Vlastně jsem si byl docela jistý v kramflecích. Díky tátovi musím říct. Táhne mu pomalu na padesát a přesto nemá jediný. Já našel v pátek jeden a to mi je necelých 25. Mluvím o šedivém vlasu. „Možná je jen blond“, utěšoval jsem se chvíli před zrcadlem, ale bylo mi jasné, že se chovám jako idiot. Mohu být rád, že už mě přestává děsit číslice 25, kterou za měsíc a půl vezmu za vlastní. Pomalu si na ni zvykám, protože je mi jasné, že za ní čeká číslo 26. Jenže věk lze občas utajit, neukazuju každému na požádání občanku. Ale šedivý vlas?

Co s ním? Barva na vlasy by pro mně asi byla akceptovatelná jen pokud bych zvolil nějaký neotřelý odstín, třeba oranžovou nebo modrou (ostatně černé vlasy jsem už nějaký čas měl a vypadal jsem jako něco mezi italským mafiánem a ukrajinským vyběrčím výpalného). Takže nějaká křiklavá extrovertní barva? Jenže občas musím vypadat diskrétně. Potulovat se na nějakém routu s foťákem s modrou palicí by nemuselo působit dosti uhlazeně. Jsem snob? NE, ale řekněte to těm ostatním! Co s ním (s tím šedivým vlasem)? Mám začít nosit čepici? Nenávidím jakékoliv pokrývky hlavy, možná tak čepici k uniformě bych snesl. Takže co sakra s ním? Mám začít nosit vlasy krátké 1 mm? Abych zvýraznil placaté místo vzadu na hlavě? Nebo mám někomu ukradnout uniformu, abych jej přece jen zakryl?

Chvíli jsem nad ním přemýšlel. „Možná je to jen zesvětlený od sluníčka!“, řekl jsem si nakonec a mimoděk se kouknul do kalendáře. Poslední říjnový týden právě končí. Ať je to už nějaká chemická anomálie nebo regulérní šedivý vlas, dospěl jsem k jedinému závěru. Je to můj vlas. Vytrhnout ho by znamenalo zapřít sám sebe, skrýt část sebe před světem. Nakonec jsem však na otázku: „Co s ním?“, odpověd našel. Naučím se s ním žít. Nebudu jej vytrhávat, nebudu jej barvit, nechci jej ohýbat nebo přizpůsobovat svému obrazu. Ten vlas je totiž jedinečný svojí barvou, možná se prostě rozhodl, že nebude jako ostatní, že se projeví ve své jinakosti. Že ji nebude skrývat. A v tom mu nemohu bránit, protože pokud tomu tak skutečně a my sdílíme stejný pohled na svět, bylo by od mojí osoby pošetilé chtít něco podobného od ostatních a neumožnit to svému vlastnímu vlasu…

Takže dobré ráno…