a tentokrát v tom nehledejte žádný vtip, dvojsmysl nebo trik…

Začnu od konce a pak se možná dostanu k začátku. Možná taky ne, je mi to je jedno. Jsem někde jinde, protože jsem právě shlédl nejkrásnější film, během kterého mi bylo skoro celou dobu do breku a já nevěděl jestli z toho co je na plátně nebo z toho co jsem, jak žiju a jak bych chtěl žít. Film „Před soumrakem“ je volné pokračování filmu „Před úsvitem“ po devíti letech. Podotýkám, že jsem ten první film nikdy neviděl a nikdy ho ani vidět nechci. Bojím se že bych si jednak zkazil úsudek a pak si myslím, že vše podstatné z něj je řečeno v tom druhém. Film je plně založený na dialogu dvou osob. Nic víc v něm není. Je o jedné noci před devíti lety a je o lásce. Je prosycený životem a má nejkrásnější konec, jaký mohl dostat. Ještě teď když to píšu, tři hodiny po jeho konci se to ve mně mele a já nevím jestli usnu.

Každopádně to byl moc pěkný filma úplně přebil všechno co se ten den stalo. Takže díky Ex-Itovi za lístky…