no vidíte a pak že se starý pes novým kouskům nenaučí, stačí trochu kmínu a poklička…

Minulý týden když jsem dělal houby, dělal jsem je jinak než je dělá moje maminka. A dělal jsem je s vajíčkama, to se u nás doma nikdy nenosilo. Jen houby a chleba a jaká je to bašta. A včera v café Alfa jsem si najednou vzpomněl, že máma tam dává kmín a pak mi došlo, že houby dusí. Proměnil jsem se tedy i já na chvíli v sadistu a dusil je. A hle. Najednou houby opravdu zhnědly. To se mi minule povedlo, ale to už byly spálené. Tentokrát jsem si vytvořil opravdu kvalitní smaženici. Oproti zvyklostem jsem přidal trochu mražené zeleniny, tu sním v čemkoliv. Bylo to výborné, chutnalo to skvěle a dokonce mám pocit, že jsem to zvládl udělat na menším množství sádla. Vypadá to, že v sobě začínám objevovat skryté rezervy.

A nejde jen o vaření. Když jsem se totiž ráno vzbudil, měl jsem v posteli dva Brazilce. Komunikace probíhala v angličtině a poměrně hezky jsme si popovídali. Zjistil jsem, že oba Brazilci trpí moravským komplexem méněcennosti (tak se to nazývá v Praze), neb naznali, že v Praze jsou daleko méně příjemní a přátelští lidé. Inu typičtí Ostraváci. Každopádně se oba chystali udělat si výlet po Brně. Zašli jsme do Ička (informace) a zjistili, že kolem poledne je už moc pozdě na to udělat si busem nebo vlakem výlet do Moravského krasu (vždycky jsem litoval turisty, kteří omylem zabloudili do Brna). Tak jsem kluky odvedl na Petrov a pak jsme se vypravili na Špilberk. Když se mně ptali, jaké to tam je, musel jsem přiznat, že nevím. Teď už to vím, byl jsem všude mimo kasemat. Je to opravdu pěkná památka, snad bych ještě někdy mohl navštívit kryptu U kapucínů, což už oni měli za sebou.

Co každopádně už nikdy neudělám je to, že bych vzal nějaké hosty nebo cizince do hospody PEGAS mezi ulicí Česká a Jakubem (konal se tam i BrBlog). Mně se ta hospoda nikdy nelíbila, nicméně chování číšníka mi poměrně dost vyrazilo dech. Objednali jsme si pivo. Pak jeden z nás dopil. Objednal si další a my jsme zatím nechtěli. Když po více než obvyklých pěti minutách číšník donesl objednané pivo, objednal si druhý taky. Číšník odešel a mezi zuby vesele prohodil: „Tak to si počkáš…“ (věděl že moji společníci česky neumí). Pak obíhal ostatní stoly, chvíli se u baru dloubal zezadu za kalhotama (ne to bohužel není obrazně řečeno), pak zase obešel pár stolů a za 15 minut byl u nás. Kdyby na baru nebylo 5 lidí a kdyby to hovado alespoň mlčelo, asi bych to nějak toleroval, nicméně dokud budou hospody tolerovat takovéto chování personálu, nebudeme v Evropě nikdy. A pokud někdo znovu bude chtít jít do PEGASu, tak opravdu jen bez mojí osoby.