tím chci říct, že jsem asi tak trochu prorok, ale auto jsem už nezrušil rok, takže proč bych najednou měl přitahovat průsery?
Včera jsem si zvolil jako název spotu „Některé věci nenaplánuješ“. Óóó, jak krutá dokáže být pravda ve svojí obludné skutečnosti. A jak titěrnými se mohou ve vteřině stát věci, jimž člověk říká „můj plán na odpoledne“ nebo „můj soukromý život“. Ale začněme pěkně od začátku…
Mojí pracovní náplní v několika uplynulých i budoucích dnech je a bude testování záložních baterií. Testování probíhá natvrdo, protože kalibrace starších kousků udává nepřesné údaje. A tak jsem včerejšího rána v 10:00 požádal kolegyni na druhém konci republiky, aby škubla napájení. Po 49 minutách se lokalita odmlčela, pak jsme vrátili vše do původního stavu a nestalo se nic. Pád napětí zřejmě poškodil některý z aktivních síťových prvků. Ze svého místa jsem nemohl přijít na to, co se vlastně 250 km na západ ode mně stalo. Ale čas nestál. Nejprve tam dorazil kolega z Prahy a zjišťoval rozsah škod. Já vyčkával v kanceláři. Směrem od Prahy se po dálnici řítíl můj šéf, abych měl v případě potřeby auto a mohl vzít náhradní díl do těch míst za Prahu (místa, kde nedávají dobrou noc lišky, ale vlkodlaci a kam se v zimě nedá vyjet ničím, co nemá lyže nebo pásy). Problémem byl čas. Nikdy ho není dost. A veškeré opravy jsou časově limitovány. Problémem je, že jsem uvážil, že tuhle lokalitu je možné dělat v pracovní době, i když mi bylo nařízeno jinak. Na jednu stranu jsem neuposlechl příkazů šéfa, na straně druhé jsem nemusel nahánět pracovníky z domovů, obchodů a neotravoval je v jejich soukromém čase, ale je to jedno. Výsledek tohoto součtu je jasný – neuposlechl jsem příkazu, což bude mít vliv na výšku nejen mých prémií. Život je děvka. Štěstí, že do hry nevstoupily sankce za překročení doby výpadku, protože se to stihlo o asi 28 minut před limitem.
Co se týká Leoše Mareše, tak narozdíl od něj jsem v poslední době nedostal ani ránu pěstí, ani nezrušil auto (už déle jak rok) a dokonce si moji osobu ani nikdo neplete s pedofilem, který řádí v Praze. Vždycky jsem tvrdil, že svědci jsou nepřijatelní a mělké hroby nebezpečné, takže pamatujte, že ideální hloubka hrobu pro mrtvolu dítěte je zhruba metr a půl, ale čím hlubší tím lepší (nicméně kdo už nějaký hrob pro mrtvolku kopal ví, že taky namahavější).
Večer jsem předal zformátovaný disk Fadymu a se zpožděním se setkal i s Boboticem. Oni dva nakonec odešli do kina na 8 žen a já si v příjemné kavárně s příjemnou obsluhou (s barmankou si tykám a s barmanem bych si někdy docela rád potykal) dal kakao a dva čaje, načež z druhého kina vycházela Veronika (šťastnou cestu do Paříže beruško) a část bandy, se kterou jsme ve středu dávali fotbálek. To už se k nám ale opět přidali i Bobotic s Fadym a já šel spát zase pozdě.
Dnes je pátek, začátek víkendu a na Boby se koná technopárty Apokalypsa. A já jsem utahanej. Vůbec nemám chuť tam jít a protože mi ani nedošlo žádné potvrzení o akreditaci, asi na to kašlu. Až příliš často chodím na podobné akce protože tam mám fotit a až příliš často se nebavím, jen přežívám do rána. Už jsem starej na to dělat věci, když na ně nemám náladu…
No já nevímpres google jsem nasel zajimavy obrazek
http://vfb.bloguje.cz/74196_item.php
já už jsem si toho vlčkodlaka docela ochočil a občas mu vozím zbytky od paní enimenové a žaludy a kaštánky na zimu…
tommaser: o zaludech, kastanech a tvem vlku mi povidej !! ale kastany jsou znakem slabsi hygieny!!
joo, zivot je asi fakt nenaplanovatelny :)