ano, je toho tolik, že vás nebudu unavovat reportem z narozenin tohoto poloboha jednou, ale minimálně dvakrát…

Začnu tím, že jsem v pátek po šel z práce rovnou do Spolku na kafe a pak rovnou ke Grandu. Odjížděli jsme posilovým spojem se Student Agency a většinu cesty jsme s Bennym zcela otevřeně mluvili o holkách, klucích, o životě s nima, o sexu, o drogách a politice. Nedivil bych se, kdyby se na nějakém blogu objevil přepis této cesty, protože to bylo jistě poutavé a nám to bylo jedno (:-D). V polovině cesty jsem Enimenovi napsal, že jsme už na cestě. Odpověd jsem nedostal, protože nám Enimen vzápětí zavolal: "A vu jedete už dneska? Ta oslava je až zítra…" Sluchátko jsem tedy předal Bennymu, který byl touto informací zjevně taky zaskočen. Samozřejmě to neznamenalo žádnou zásadní komplikaci…

První věc, kterou jsme po příjezdu do Prahy udělali, bylo vyhledání restaurace. To by nebylo tak náročné, kdyby Benny nechtěl jít do jedné určité, o které věděl na které ulici sídlí. Bohužel s určením pozice této ulice už byly menší problémy. Nakonec jsme našli mapu, vydali se přibližným směrem a ve chvíli bezradnosti jsem se zeptal první paní, zda by nám neřekla, kde je ulice Klimentská. Rozesmála se a řekla, že jsme na ní (Praha-Kombajn – 1:0). Haciendu Mexicanu jsme opravdu za chvíli našli a objednali si. Benny si dal steaka a jí salát s cizrnou za 149 Kč. Mezitím jsme hasili žízeň budvarem. Jídlo donesli brzo, ale Bennyho stejka opečený na "čtyřku" byl už centimetr pod povrchem lehce krvavý. A tak ho Bennymu dopekli. Maso nebylo to nejhezčí co jsem viděl, ale ochutnal jsem a bylo dobré. Bennymu přesto nechutnalo, protože v Brně je to prý jiná káva, respektive maso. Při dotazu číšníka si nebral servítky a odpověděl popravdě, že mu nechutnalo. Za chvíli došel vedoucí, Bennymu nabídl kompenzaci v podobě jiného jídla a bohužel tentokrát už nebyla chyba v jídle, ale v Bennyho žaludku, který měl tendence po propařeném čtvrtku odmítat cokoliv. Nakonec Benny zaplatil jen přílohy a pivo (což tedy musím říct, že se vám v Brně asi často nestane).

Pak jsme nakoupili v Tescu na Andělu dárky pro Enimena (Benny vzal Becherovku a já v regálu uviděl Ruský Standard). Pak jsem tam potkal Roberta Krále, jak se baví s nějakýma týpkama, pozdravili jsme se a poté jsme již škrabali na Enimenovy dveře. Dostali jsme pokoj vedle, na chvíli jsme opustili Alžbětu a dali si nějaké zelené vitamíny a pivo. Enimen pak šel za svojí drahou polovičkou a my jsme vydrželi U brouka do zavíračky. Mimochodem jsme znovu v této hospodě potkali Roberta :). Benny tvrdošíjně odmítal všechny mé návrhy na jeho změnu orientace a tak se šlo spát. Čekala nás sobota a mě jediný úkol v podobě návštěvy kavárny Erra. Proč jsem ji ovšem nenavštívil v sobotu, ale až na cestě zpět, proč jsem koupil fotovýbavu, kterou jsem vlastně nepotřeboval a proč jsem zvracel už v sobotu ráno, si povíme až příště…

P.S. Z celé akce sem hodím prozatím jednu jedinou fotku, za které to vypadá na solidní orgie, ale nebojte, dítěti se nic nestalo, odskákalo to jen jedno 29kg prase…

P.S. 2: Za "zapůjčení" dítěte děkuji Lobovi a jeho manželce, takže až budete pít, nezapomeňte se napít na Vendelína!!