stalo se to jak z blesk z čistého nebe…

Na místo profesora jsem se totiž dostal vcelku nečekaně. Jako vždy jsem zahaluzil a ze dne na den jsem učil. Pamatuju se, jak jsem vždycky neměl rád školu, protože to byla nuda. A protože já jsem nechtěl být nudný a opravdou jsem toužil po tom, své ovečky něco naučit, rozhodl jsem se, že s nimi budu hrát různé hry, blafovat a vysvětlovat jim krásu lidské komunikace tak, aby si to zapamatovali na hodně dlouho. Řekl, bych že moje hodiny měly daleko blíž k herectví, než ke kantořině. A můj pocit, když všechny ovečky do jedné udělali státnice? Božský. Byl mi gratulovat i rektor, protože se prý již hodně dlouho nestalo, aby prošli všichni! Mělo to jedinou chybu. Pak jsem se probudil.

Nicméně práce v práci se mi v poslední době (tzn. po příjezdu zpět do ČR) líbí a mám plno energie. V poledne jsem podepsal penzijní připojištění a tak jsem nyní spjat s ING. Dneska jsem si říkal, že bych se mohl někde zhulit nebo opít. Pak jsem dostal SMS od nějakýho člověka co jsem jej nikdy neviděl (jednou na chatu), zda nepůjdu do kina. Byl jsem zrovna na chatu a měl domluvenou sklenku s jedním starým známým. Nakonec to ale zrušil. Takže se přece jen vypravím do kina. Po čase půjdu na něco, co bych sám od sebe nemusel vidět dřív, než mi to přistane v mechanice PC (což by mohlo být tak do měsíce). Navíc jsem už četl recenze. Bohužel. Mno, pokusím se nikoho nepokousat a film Vesnice přežít. Ostatně už zítra má premiéru Bournův mýtus…