ne ze bych patřil mezi příznivce klasických diskoték, Sladké mámení a O-zone ve svém playlistu nemám, během mojí služby, se nic zvláštního nestalo…

Ani nevím kdy jsem se probudil, ale v poledne jsem šel fotit do města. Mno. Nevyfotil jsem ani ň. Nevytáhnul jsem ani foťák. Najednou jsem nic neviděl. Nic co by stálo za to vyndat z batohu foťák. Přesný opak jak hlásá knížka co mi půjčil Introvert: „Naučte se vidět kreativně“ (mimochodem si myslím, že je to blbost a že to člověk musí mít v sobě a nejde to naučit, ale uvidíme).

Jinak jsme večer odzkoušeli Legendy bar, místní DJ má opravdu debilní výběr skladeb, obsluha trochu drhne… Po nějakým tom panákovi jsme se přemístnili do Waylandu. Vždycky jsem to tam neměl rád, ale zkousnul jsem to, včetně hudby, která byla typicky diskotéková v tom horším slova smyslu a skládání skladeb DJem za sebe bylo asi víceméně náhodné. Mno, ale přece jen jsem se bavil. Bylo to výborné a když se rozhodl kamarád, který se celou noc tvářil otráveně a poměrně úspěsně tak svojí přítomností otravoval náladu nejen svojí holce, já jsem s dalšími zůstal. Zůstali jsme o hodinu dřív a pak jsme šli od výstaviště pěšky k nádraží.

Teplota vzduchu byla 10 stupňů a rozjezdy změnili svůj jízdní řád. Alespoň jsem si toho poprvé všimnul. Už nejezdí 00.30, 1.30, 2.30, ale půlky jedou jen v 23.30 a 4.30. Haluz. Škoda. Představa, že mi o půlnoci něco ujede a já bych měl čekat hodinu na další spoj. Brrrrrrrrrr. To raděj půjdu pěšky, z centra jsem doma za 15-20 minut. Jinak je vše při starém. A když jsem mířil na diskotéku, tak jsem si vzal ještě polomokré tričko, protože jsem debil a nebylo na sušáku, rychle jsem jej dosušil na židli u topení, ale stejně bylo ve švech mokré…