jedna ICQ hádka ve třech, jeden zamilovaný pár a jeden dubno-květnový výlet do Nizozemí…

S drogama se to nesmí přehánět. Což ovšem není příklad tohoto týpka na kole, protože zvlášť poslední pasáž klipu mi nepřipomíná stavy v alkoholickém opojení. Teda ne snad, že bych někdy jezdil na kole a přitom ležel na silnici. Každopádně poslední slova Vatikánu mně upřímně od srdce rozesmála: "Třiďte odpad nebo skončíte v pekle, neberte drogy nebo skončíte v pekle, nebuďte bohatí, jinak skončíte v pekle", aneb středověká taktika jak nad duchem prostým lidem vládnout se vrátila…

V neděli jsem se probudil vedle Kuby a nic krásnějšího se mi prostě stát nemohlo. Pohyb nás trochu zmohl, takže potom jsme na chvíli zase usnuli. A místo snídaně se znovu věnovali spíš jiným potěšením. Vyrazili jsme do přírody, fotili jsme první kytičky a nakonec jsme našli krásné místo, kde nebyla ani noha. Takže asi nemusím říkat, jak jsme ho využili. Je prostě jaro. Teda oficiálně je stále zima, ale já mám jaro už pěkně dlouho. Večer jsme koukli na Indana Jones a archu Úmluvy a nakonec jsme zašli na jatka v podobě Counter Strike. Většina z nás byli lamy (Kuba to už hraje lépe jak já) a tak to bylo trošku nevyrovnané, ale snad jsme se vyblbli. Já jsem měl navíc tu příležitost poznat Kubova bráchu. Z čehož jsem docela rád, protože tyhle oficiality jsem nikdy moc nezažil. Spát jsem šel nakonec domů, aby se Kubík trošku vyspal. Tento týden si zjistím, jak to je s těmi plastickými upravami ůst, abych přestal chrápat. Ono je toho vlastně docela dost co bych měl stihnout. Objednat se ke kadeřnici, 2x spinning, koupit nějaké drobnosti a udělat 2 různá DVD. Juchů!!!

V pondělí nastal konečně druhý natáčecí den a počasí vyšlo fantasticky. Dokud se točilo, bylo pod mrakem a sotva jsme přestali, vylezlo sluníčko. Zdenálovi se to sice moc nezdálo, ale pokud to beru z fotografického hlediska, vždy fotím raději pod měkkým světlem, než pod přímým sluncem, zvlášť pokud jsou na scéně i lidi. Snad se povedlo natočit všechno co bylo potřeba. Každopádně jsem si i tento den plnil bobříka odvahy. Netušil jsem, že je to tak zlé, ale mám evidentně daleko větší strach z výšek, než jsem si kdy myslel. Přejít zeď o šíři skoro půl metru ve výšce 4 metry nad zemí mi nebylo vůbec příjemné. Jenže když musíš, tak musíš, že jo? Naštěstí se včera udály i příjemnější věci. Například jsem zabookoval dvě letenky pro mně i Kubu do Amsterdamu v době, kdy má narozeniny královna a pořádají se velké oslavy. Co to znamená? Že musím koupit minimálně ještě jednu kartu 4-8 GB do foťáku, že bych do té doby měl zakoupit i polarizační filtr (nastupuje dilema, zda na průměr 52mm pro 50mm objektiv nebo pro 67mm seťák 18-135mm – vzhledem k tomu, že stávající seťák vinětuje sám o sobě jak kráva, zvolím asi menší a levnější variantu pro pevnou padesátku). Tím pádem padá případné promítání na Electronic Connections, o kterém jsem přece jen uvažoval, protože jméno Pete Tong je přece jen dost legendární. Ale nebylo to moc těžké rozhodování. Strávit měsíc u PC nebo týden v Amsterdamu?

Bohužel, došlo taky k jedné hádce. Zpočátku mně dost rozhodila, zvlášť proto, že vznikla z nevinné věty, ale nakonec jsem si postupně poskládal mozaiku z různých střípků a víceméně mi z ní vyšlo, že jsem měl v jistých věcech asi pravdu (nikam nepůjdem vs. půjdeme, když se bude hulit). V Nizozemí se mimochodem od července 2008 nebude smět kouřit marihuana na veřejnosti. Jsem rád, že zažiju Holandsko ještě v době, kdy tam vládne svoboda…