Rubriky

Archiv

Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.


smrt je jak sladké překvapení v čokoládě

jo, přiznávám se a žádám taky trest za to, že mně nenapadl žádný lepší titulek, který by měl třeba tu vlastnost, že by souvisel s tématem…

Problém je ten, že nevím s jakým tématem, protože včera to byl takovej nenáročněj den. Na notebook jsem doinstaloval kupu softwaru, k přehravači, k foťáku, managera, kodeky, jednu demoverzi střílečky… Pak jsem jel domů, potkal jsem ex-Introverta a cestou domů jsme jen mlčeli. Blahodárná vana mi vyčistila nejen zaschlou sůl na cestičkách z potu, ale i hlavu. Kamarádovi jsem slíbil, že veřer se zajdu podívat na jeho PC a pak jsem vyrazil na rande s Deponym.


To slovo rande berte s rezervou, známe se dlouho. Pokecali jsme (neviděli jsme se naživo dlouho) a pak jsme se zase rozutekli do svých domovů, ale bylo to fajn. Protože jsem vyrazil ve svém stříbrném buzni triku (pozůstatky jednoho vztahu), byl na mém těle vidět každý špek. Navíc vám kdokoliv, kdo ví o co jde, prozradí, že stříbrná barva opticky nafukuje, takže se hodí opravdu jen pro kostry s kůží. V tomto skvělém úboru jsem potkal i jednu kolegyni z práce. EHM. EHM…


Mno a nakonec jsem se večer na PC nestavil. „Pokud dojedeš brzo, tak se za tebou stavím, jinak jsem utahanej a jdu spát.“, říkám mu do telefonu. „Jasně, já dojedu po desátý, rozhodně dřív jak v jedenáct.“, říká on. Nakonec dojel rozjezdem, který u nás staví v 23.06 – 23.08. „Ne, už opravdu nikam nejdu.“, padám do náruče bezvědomí.


Ranní bonus: Kolegyně má dovolenou. Bez přístupových hesel, se zapomenutými znalostmi a se změnami v místní síti, o kterých nic netuším, se mám starat o síť. Fuck! Co je horší, vždy když tohle nastane, něco se vysere. Dnes ráno mi volalo asi 12 lidí, že se nemohou připojit do sítě. Zkusil jsem konzoli serveru. Klávesnice nereaguje (i kdyby reagovala neznám heslo). Volám do Prahy, zrestartují to. Chyba s klavesnicí je prý známá, dělá to jeden program. Uklidnil mně jejich tón. Síť je sice rozbouraná, ale berou to s klidem. Samozřejmě, jim nikdo nevolá, neťuká na dveře a nehledí na mně s pohledem který říká: „Ty jsi IT, ty to MUSÍŠ opravit, jsem v tvých rukou, oprav to prosím.“ Dneska hrát IT eSeSáka nemůžu. Chybí mi ten hodnej…


Send to Kindle

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Pátek, 20. srpna 2004, 7:47

Publikováno v BLOG


Komentáře

Jeden komentář: “smrt je jak sladké překvapení v čokoládě”

  1. Quanti napsal:

    …no hlavne ze uz je patek… :]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *