citím se jak v nějaké smyčce a i ty nejjednodušší věci mi přestávají dávat smysl…

Třeba na firmě. Dotaz zda dostanu dovolenou jsem vznesl v pátek 13.8., s tím, že potřebuju znát co nejrychleji odpověd, abych mohl jednak zajistit cestu a jednak informovat Anglii zda to platí či ne. Výsledek? Dnes je 17.8. a stále se o tom v Praze jednalo. Obával jsem se, že kdyby mi v pátek řekli, že jsem dovolenou dostal, stejně bych už nikam nejel, protože bych to všechno nestihnul. Celá moje blízká budoucnost je jak nějaký algoritmus, samé podmínky, samé IF a ELSE. Pokud nepojedu do Anglie, pojedu na Summer of Love. Pokud do Anglie pojedu, pojedu na Summer of Love jen pokud dostanu akreditaci a to si ještě budu muset rozmyslet, protože času na přípravu odjezdu je minimum. Což je opravdu k vzteku, protože třetí rok po sobě, kdy se chystám na SOL je tu pravděpodobnost, že se to ZASE odehraje beze mně. Dnes v 12:59 jsem ovšem dostal do rovnice hodnotu jedné z těch klíčových neznámých…

Po menší právní bitvě mezi sebou obě firmy usoudili, že nic nebrání tomu, abych dostal dovolenou. Podezírám svého šéfa, že za mně orodoval jak se dalo a snažil se to opravdu vydupat. Bůh mu žehnej. Znamená to, že vše konečně do sebe začíná zapadat. Mohu začít shánět vše potřebné. Třeba adaptér na konverzi zástrček. Nebo dočasnou kartu VZP pro EU. Pochválen buď Ježíš Kristus až na věky věků. Amen.

Oběma šéfům jsem napsal děkovný dopis informující je o termínu dovolené a dnes začnu s přípravou na cestu do země, kde žijí lvi. DO země zaslíbené. Do kraje nádherné architektury. Do Albionu. Tedy pokud při dnešním projednávání na VZP nezastřelím omylem nějakou úřednici. Když slyším slovo úřad, vždy se mi rozbuší srdce, napnou žíly na temeni, cévy v mozku a ucvrknu si do papírových plen. S AdaMMem jsem dnes mluvil i po ICQ, stále si chci ujasňovat nějaké detaily a z cesty tam mám sevřené svěrače…