aneb důsledky kriminální činnosti a její dopady na jedince…

Protože v sobotu se měl do asijského hlavního města dostavit pražský Bůh, intelektuál na volné noze, režisér nejtvrdšího fekálního porna určeného na trh pro Německo, lamač dívčích srdcí, a trhač jejich (nejen) kalhotek – Enimen, vypadalo to večer na pěknou párty. Začali jsme Perpetem, kam jsme dorazili kolem sedmé. Obsluha měla sice již otevřeno, ale prý že je zavřeno do osmi. S vědomím, že se setkáváme s tímto typem slovanské pohostinosti, jsme tedy zvolili náhradní plán. Benny, Enimen a já jsme nejprve zabrousili do Desertu. Pohodové místo. Aplikovali jsme vitamíny H, C a T a dali pivo. Pak jsme se přesunuli do Flédy na drumík, protože na flyerech byla jako headliner Katcha. To je velice schopná DJane, kterou jsem dlouho neslyšel. Moc jsem se na ni těšil, ale zbytečně. Když jsem na Flédě řekl, že jdu na Katchu, tak mi někdo z přítomných vysvětlil, že to byla první verze lineupu. Ok, Katchu jsem tedy neslyšel. Čekalo se na AdaMMa, Kenteka, Chleba a Buchťáka. Chtěli se moc vidět s Enimenem. A chtěli, abychom ho dotáhli ven na zahrádku do dvora Flédy. V té chvíli se začal večer tak nějak mrvit. Neříkám, že jsem si ho neužil, ale v poslední době jsem psychicky labilnější. Prostě mně doslova mrdá, že někteří moji známí jsou takové socky, že se jim zdá 40 Kč za vstup na drumík na Flédu moc. Mrdá mně, že někdo chce někoho vidět, ale čeká, že ten druhý bude chodit za ním, akoliv ten druhý je v té hospodě už dvě hodiny. Po hodině venku si to chlapci rozmysleli, aby po pár hodinách šli do Bastily, kde se Kentek údajně pekelně nudil a Enimen pravděpodobně nejinak. Jejich volba. Já jsem se v Bastile bavil jednou v životě a Enimen byl varován. Opravdu závidím některým jedincům, že se dokáží bavit všude. Věřím tomu, že například AdaMM by se skvěle pobavil i v Tabarinu. Šťastný to muž.

Prostě se to tak nějak nabaluje a popravdě i když se s některýma lidma v poslední době vídám jednou za měsíc, občas si říkám, že vlastně nevím, proč se s nimi ještě stýkám. To ale teprve večírek začínal. Byla tam i Zuza, byl fotbálek. Potkal jsem tam příbuzného od nového kolegy z práce, který bydlí ve vísce, ve které jsem bydlel s rodiči a který točí docela psychotická videa (moc se mi líbí a jsem rád, že jsem to neviděl na nějakých drogách) – ZDE a ZDE. Pak tam bylo spousta dobré hudby. A taky tam byla jedna děsně zkurvená strakatá pííííííčččaa, kterou dostat do ruky, omrdal bych ji dvoulitrovkou od vína, rukou bych jí vytrhal střeva a dovnitř bych jí nacpal dva živé křečky a tři krysy. Už se prostě krade opravdu všude, i na Flédě na drumíku. Čert vem bundu, ale ty klíče v levé kapse a těch 10 odznáčků na bundě, to mně teda mrzí pekelně. Některé odznáčky byly i cizokrajné. Jeden jsem měl z Vídně, jeden z Berlína, další pravděpodobně taky z Berlína (2 dny starý suvenýr od německého exkolegy), další byly placky, které se nedali koupit (2x Fléda) a tak dále. Je mi jak kdyby mi někdo ukradnul vzpomínky. Jinak v té bundě nebylo nic cenného, takže naprosto nechápu proč si někdo vzal moji bundu a nechal tam batoh s dvěma mobilama. Druhá věc co nechápu je, jak se komu povedlo ji ukrást, když u našeho stolu stále tancovali 3 – 6 lidí. Každopádně pro mně večer skončil, jel jsem taxíkem do práce pro klíče a pak domů.

Ztráta klíčů znamená taky změnu zámku, protože nemá smysl riskovat to, že někdo pozná čí to je bunda (s těma odznáčkama dost identifikovatelná) a pak si vygoogluje moji adresu. V neděli jsme koupili s Buchťákem zámek, potom nějaké jídlo a domluvili jsme se, že večer zajdeme na Jana Třísku na Bouři. Bohužel zámek byl zapuštěn zmrveným šroubem a cele jsme to maximálně domrvili tak, že dveře nešli zavírat a s absencí nářadí (nemám tu ani kleště) jsem byl nahraný. Pokusy o odvrtání šroubu nevyšly, takže nakonec internet a nonstop specialisti z Merhautky. Jeden mobil hluchý, druhý mobil hluchý, třetí mobil nikdo nebral. Ok, zkusil jsem ještě jinou firmu, opět jsem volal mobilní čísla na nonstop služby. Nic. Další číslo. Nic. Od minula se prostě nic nezměnilo. Nakonec jsem zamkl horní zámek, do dveří dal řetízek a do práce jsem šéfovi napsal, že dojdu v pondělí později. Počkám si, až se odborníci z Merhautky probudí. Ale stejně si říkám: "Bůh ochraňuj ty, kteří ztratí klíče a nemají náhradní někde přístupné…