Já vím, je pondělí a vy určitě chcete slyšet něco dobrého a pozitivního… Tak to snad rovnou tohle okno zavřete.

O víkendu proběhla demonstrace odborářů v Praze. Taky jsem v jedněch odborech a po téhle akci se za to upřímně stydím. Já totiž narozdíl od těch pánů, kteří hýkali na načerno postavené tribuně v Praze vidím, že reforma je nevyhnutelná. Protinávrh odborářů je jednoduchý, nesnižovat daně, ale zvýšit je. Možná proto, aby ti, co dnes jako idioti daně platí (v ČR jsou oproti USA docela směšné tresty za neplacení daní a na většinu úniků asi nikdo nepříjde – taky znáte lidi co jsou na pracáku a mají dvě tři brigády načerno?), přestali dotovat ty, co daně neplatí. Nerad bych se dočkal, aby odbory pod taktovkou pánů, kteří jakoby vypadly z let před rokem 1989 získali takový vliv, jako například ve Francii. To že na odborářské mítinky chodí Paroubek o mnohém svědčí. Výběr hudby: Iveta Bartošová, Michal David, dechovka. Výkřiky na transparentech typu: "Hanba vládě", "Běda, běda, bez oběda", "Reforma jen pro bohaté" a "Stravenky nedáme". Prostě to vypadá, že si po pěti desítkách třicet tisíc dělňasů udělalo výlet do Prahy a jediné o co jim jde, není blaho země (ani jejich dětí, protože ty na jejich požadavky o zastavení reformy doplatí nejvíc), ale to, aby se jim náhodou nezmenšil břich. Zrušení stravenek by mělo být z reforem vyškrtnuto pokud se nemýlím a to že to odboráři neví, znamená, že vlastně ani neví proti čemu demonstrují. Mám se smát nebo brečet? Pominu-li, že většině demonstrujících by nějaká ta dieta prospěla, je mi blivno. Na ty jejich nafouknuté panděra bude doplácet dnešní generace třicátníků. Ti se ale povětšinou o politiku nezajímají. Škoda.

Jinak nakonec den dopadnul trochu jinak. Do obchodu jsem se dostal nejdál do Večerky, nakoupil jsem chleba, rajčata a jogurty a tím jsem se zabavil. Práci jsem vypustil s tím, že dojdu brzo ráno a v Alfě jsem se zastavil jen na pár minut před focením na Mendláku. Navíc jsem během dne dostal nějaký alergický záchvat. Během hodiny jsem prosmrkal 10 textilnách kapesníků a raději jsem zakoupil 6 balení papírových. Vzal jsem si jeden Zodac a naštěstí to po hodině a půl ustalo. Dnes mám bojový úkol nakoupit nějaké prášky na alergie. Nerad bych, abych doma nic neměl, až se to zase stane.

A nakonec zase politika. Džamilu zase (bohužel) osvítil nějaký svatý a vymyslela další z řady skvělých nápadů. Tentokrát se jmenuje nápad: Vládní agentura pro řešení rómských otázek. Tento úřad zaměstná dalších 70 zbytečných úředníků, kteří pravděpodobně podle nápadu Stehlíkové vyřeší všechny rómské problémy. Pro mně jako voliče Strany zelených už to přestává být vtipné. Jednak bych pomalu vypsal sázkový kurz na to, zda tuto zprávu o vzniku úřadu ministryně odvolá do dvou měsícu, jak se stalo za krátkou dobu jejího úřadování už několikrát (něco plácla a o pár týdnů později to musela dementovat) a jednak si opravdu nemyslím, že se tím něco vyřeší. Jestli Strana zelených udělala po volbách nějakou botu, byla to volba této ministryně, která je naprosto mimo a brzo její existence z češtiny jistě vytlačí oblíbenou frází: "…jako slon v porcelánu". Já už trénuju až se bude říkat: "…jako Džamila na ministerstvu".