tento víkend jsem měl dost stresů, ale všechno dobře dopadlo a já hodně pařil… i když, všechno vlastně tak úplně dobře nedopadlo, protože jeden mrtvý a jeden bojující o svůj život v nemocnici není happyend…

Koliczech dělá karaoke naopak. Asi to dělal každý z nás, někteří to možná dělají dodnes. Ano, i já mám chvilky, kdy si před zrcadlem zpívám. Zatím jsem se u toho nikdy netočil, ale možná bych tak mohl prorazit jako komik. Je to trochu prvoplánové, ale Můj čas nebo Náhodou si prostě zasloužili "kvalitní" video, stejně jako Leošův megahit.

Jak se tak občas stává, zase mně bloguje vyfuckovalo nehorázným způsobem. Dovolil jsem si v IE kliknout do editoru pravým tlačítkem. Po této operaci přicházi vždy neomylně restart. A protože nemám další hodinu na to, abych tu psal, jaký jsem měl tento víkend velké problémy s PC, jak mi trvalo spojit video a zvuk u Elektra pozvánky, tak na to MRDÁM (velké písmo má zdůraznit, že jsem OPRAVDU nasraný).

Většinu toho, co jsem tu napsal o sobotní vraždě v Brně, tu taky nebude. Bylo to hlavně o tom, jak je vlastně člověk sobecký. Jistě, mrtvého je mi líto, ale ruku na srdce. Člověk si stejně řekne: "Ještě že jsem to nebyl já…". Chodím tudy několikrát týdně ve dne v noci a považoval jsem to za nejbezpečnější místo v Brně. Přece jen tu stojí vždy několik taxíků a celé místo je pod dohledem kamer. V sobotu jsem tam procházel kolem půlnoci a později bych se tudy vracel, možná v jednu, možná ve dvě a šel asi na Moravák, nebýt Tomstara, který mně vytáhnul do Perpeta. Takže co k tomu říct? Snad jen: "Sobecky doufám, že to nebyl nikdo ze známých"…

P.S. Policie vyšetřuje vraždy mladých Hitlerjugend z roku 1945, což české lidi musí naplnit nadšením. Když se stane dopravní nehoda, čekáte na policajty i několik hodin, ale vyšetřovat 60 let starou važdu je nutné…